V podstatě už desítky let se táhne spor mezi Ředitelstvím vodních cest (ŘSD) a Ministerstvem životního prostředí ČR (MŽP) o splavnění Labe tak, aby ČR měla zajištěn přístup k moři.

Definitivní verdikt se ovšem ani náhodou neblíží – MŽP opět odložilo schválení EIA, a to na základě podnětů nejrůznějších ekologických organizací nebo chráněných krajinných oblastí. Pokračuje tak alibistický stav, kdy se představitelé MŽP bojí převzít odpovědnost za rozhodnutí, které je přitom – ekologické.

Právě vodní doprava je totiž po celém světě uznávána jako doprava ekologická, a specielně pro ČR má splavnění Labe, o které v tomto případě jde, daleko strategičtější rozměr, než pro jakoukoli evropskou zemi. Splavnění totiž představuje jediné spojení ČR s přístavy v Severním a Baltském moři a představuje také, zatím hypotetickou, součást transevropské páteřní dopravní sítě TEN-T. Splavnění by především přineslo zlevnění dopravy zboží oběma směry. Podle mezinárodních smluv má ČR nezpoplatněný přístup k námořním přístavům, neboť na síti vodních cest EU je v současnosti platná svoboda plavby lodí z jakéhokoli státu EU.

MŽP je to ale zřejmě jedno. A to navzdory tomu, že v loňském roce přijal napříč politickým spektrem parlament ČR obecnou deklaraci za splavnění Labe. Není sice závazná, ale signál to nepochybně je, a to i pro MŽP. Tedy měl by být.

Samozřejmě, že vybudování jezů na Labi, které splavnění předpokládá, může skýtat nějaké ekologická rizika, obdobně, jako je třeba budování některých obchvatů měst. Je ale třeba volit priority. Celkově vyšší podíl ekologické dopravy a zdraví lidí žijících  kolem Labe s intenzivní kamionovou dopravou jsou přitom svým významem vyšší, než teoretická rizika poškození krajiny výstavbou jezů. Vše je přitom věcí zadání a podmínek takové výstavby, které mohou být dostatečně ekologické na to, aby k žádnému poškození nedošlo. Proto není třeba rozhodnutí o splavnění odkládat, ale přesně specifikovat, jak má být vykonáno. Mimo jiné i proto, že s každým rokem, ba měsícem odkladů, se celý projekt minimálně inflačně prodražuje. Vlastně je postoj MŽP určitou formou tunelování státního rozpočtu, neboť stát bude nepochybně nějakou formou na splavnění Labe participovat. Můžeme si to dovolit?

Petr Havel