Čirok se možná stane plodinou budoucnosti, může totiž nahradit kukuřici díky tomu, že pro svůj růst potřebuje mnohem méně vody. Je ale nutné pěstovat ho vhodnými metodami tak, aby nedocházelo k vodní erozi, protože při nedodržení těchto metod je nebezpečnou plodinou stejně jako právě kukuřice.

Jak přitom dnes informovala mluvčí České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) Karla Mráčková, právě správný způsob pěstování čiroku odborníci prezentují v rámci projektu chytrá krajina, který byl podpořen Technologickou agenturou ČR (TA ČR), na lokalitě Amalie při CVPK ČZU v Praze.

I letos v rámci projektu chytré krajiny byly připraveny tři pokusné parcely na lokalitě Amalie v blízkosti Lán. Na nich bude ověřována protierozní účinnost a schopnost omezování povrchového odtoku při pěstování čiroku. „Proč zde pěstujeme právě čirok? Důvod je zřejmý: tato plodina spotřebuje na produkci kilogramu sušiny nepoměrně menší množství vody oproti kukuřici. Do budoucna vzhledem k probíhající změně klimatu lze proto očekávat, že právě čirok částečně kukuřici nahradí“, vysvětluje rektor ČZU v Praze Petr Sklenička. Ovšem i čirok je, stejně jako kukuřice, řazen mezi erozně nebezpečné plodiny, a proto musí být zakládán vhodnými technologiemi omezujícími vodní erozi.

Na pokusných parcelách letos odborníci ověřují hlubokou vrstevnicovou orbu, přímé setí do strniště žita a pásové zpracování strniště žita. Všechny technologie budou orientovány na svahu vrstevnicově. Jaké lze očekávat výsledky? „Můžeme je predikovat z pokusů provedených na lokalitě v loňském roce, kdy byla ověřována orba a pásové zpracování ve vojtěšce. Obě technologie byly orientované po spádnici. Mezi oběma agrotechnickými postupy se ukázal zásadní rozdíl v množství erodované půdy, která se usadila v sedimentačních jímkách na konci pokusných ploch, popisuje metodu Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Ukázalo se, že technologie pásového zpracování prokázala výrazný protierozní účinek v důsledku přítomnosti velkého množství rostlinných zbytků na povrchu. Zároveň při nižších srážkových úhrnech a úhrnech s dlouhou dobou trvání dokázala i zásadně minimalizovat vznik povrchového odtoku. „Často doporučovaná orba v našich pokusech neobstála ani z jednoho sledovaného hlediska. Proto pro zakládání erozně nebezpečných plodin na sklonitých pozemcích se z našeho pohledu nejeví perspektivně“, dodává Jan Vopravil. Snahou uvedených pracovišť je, aby se tyto metody dostávaly do praxe s podporou Ministerstva zemědělství ČR tak, aby účinně pomáhaly se suchem v České republice, neboť se dá předpokládat, že se situace v tomto směru v nejbližších létech nezlepší.

Centrum pro vodu, půdu a krajinu (CVPK) vzniklo v létě 2018 při ČZU v Praze a sestává z jednotlivých úzce kooperujících odborných týmů, které mapují celou šíři problematiky klimatické změny a adaptace na ni. Zaměření dílčích týmů centra začíná u predikce klimatických změn a jejich dopadu na společnost, zahrnuje vlivy klimatických změn na půdu, vodní zdroje, jednotlivé složky krajiny (např. lesní společenstva, agroekosystémy), resp. krajinu jako celek a končí návrhem konkrétních komplexních adaptačních nebo mitigačních opatření. Základní odborné týmy centra se rekrutují z ČZU, avšak spolupracují s řadou dalších institucí z ČR (např. VÚMOP, VÚV) i ze zahraničí (např. z Izraele, USA, Nizozemí, Německa).

Centrum vzniklo za účelem účinnějšího boje se suchem a povodněmi na poli výzkumu, vzdělávání, projekce i realizací krajin adaptovaných na podmínky klimatických změn. Centrum spojuje relevantní pracoviště ČZU v Praze napříč fakultami a věcně se propojuje s významnými výzkumnými nebo projekčními pracovišti neakademického charakteru. Z hlediska odborností je centrum koncipováno jako multidisciplinární, jsou zde zastoupeny disciplíny, jako je klimatologie, hydrologie, pedologie, hydropedologie, hydromeliorace (odvodnění a závlahy), vodní hospodářství, čištění vod, biotechnické úpravy krajiny, zemědělství, lesní hospodářství, agrolesnictví, územní plánování, ekonomické disciplíny, IT (informační technologie), GIS (geografické informační systémy) a DPZ (dálkový průzkum Země) a další.

Zdroj a foto (čistá sedimentační nádrž pouze se zadrženou srážkovou vodou z přívalového deště u varianty pěstování čiroku s pásovým zpracováním půdy prokazuje vhodnost této kombinace i na některých erozně ohrožených pozemcích): ČZU, CPVK