O tom, že Česká republika na všech úrovních fatálně podceňuje problematiku vody nakládání s ní, si zejména v zahraničí už cvrlikají vrabci na střeše. Nejnovější důkaz přináší několik dní platná plavební vyhláška.

Jde o vyhlášku č. 46/2015 Sb., „o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě“. Již dva státní podniky Povodí, které jsou tímto předpisem přímo dotčeny, vyslovily ke znění dokumentu vážné výhrady, neboť za vyhlášku odpovědní úředníci nerespektovali doporučení lidí, kteří o problému něco vědí, a jak to tak obvykle v naší zemi bývá, rozhodli – od stolu.

Přestože jde o rozsahem krátký dokument, obsahuje i tak minimálně dvě zásadní minely. První z nich se týká možnosti plavby plavidel po takových vodních plochách, které zároveň tvoří zdroje pitné vody. Vyhláška bohužel možnou kontaminaci vody (kterou možná používají i příslušní státní úředníci) z těchto vodních zdrojů nebere v úvahu, což se zdá být doslova trestuhodné. Druhá minela se pak týká podmínek kotvení lodí podléhajících evidenci, kdy nebyla akceptována věcně odborná připomínka Povodí, a naopak odpovědnost za nevyhovující znění, jehož autorem je někdo úplně jiný, byla na Povodí svedena.

K oběma přístupům lze konstatovat, že jsou dokladem stoupající arogance našich státních úředníků, kteří mají pocit, že jsou neomylní, a jako takoví nemají potřebu se radit s odborníky, kteří se v zákony a vyhláškami regulovaném prostředí denně pohybují a na rozdíl od úředníků disponují zkušenostmi z praxe. Bohužel, uvedená arogance má stále stoupající tendenci.

Samotná snaha o jistou liberalizaci podmínek plaveb na vodních plochách je přitom spíše chvályhodná. Naše země, přestože disponuje množstvím vodních ploch a toků, zcela jistě nedostatečně využívá možností, které tyto plochy a toky dávají k rozvoji turismu, ale i klasické lodní dopravy a dalších aktivit s vodou spojených. Právě v případě vody, kde vše začíná i končí, by ale bylo vhodné mít představu o tom, co je větší prioritou, respektive, co je vůbec prioritou, respektive, zda je vůbec voda prioritou. Nebo alespoň, zda je pitná voda a její kvalita prioritou. Zatím to tak ale nevypadá.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová