Zdroje vody pro zemědělské závlahy mohou pokrýt potřeby zemědělců pouze v letech, kdy bude dostatečně pršet – tak lze shrnout dnešní prezentaci Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR na konferenci Vodní nádrže 2017.

Podle Trnky roste a zřejmě dále poroste počet dnů zemědělského sucha v roce, počet dnů stresu suchem v ornici, riziko výskytu horkých a suchých period a celková plocha lokalit s rizikem zemědělského sucha. „Změna klimatu se už netýká jen ledních medvědů, ale i nás samotných,“ uvedl Trnka. Ke změnám vodní bilance navíc podle jeho slov dojde i v případě, pokud se podaří naplnit Pařížskou dohodu. Základním viníkem klimatických změn je podle Trnka produkce oxidu uhličitého.

Představitel ústavu varoval v této souvislosti před optimismem zemědělců, kteří spoléhají na snížení rizik sucha prostřednictvím závlah. V současných klimatických podmínkách lze podle Trnky v běžném roce zajistit pro již vybudované závlahy na ploše 159 000 hektarů zdroje vody zhruba z 90 procent. „V případě výskytu sucha s pravděpodobností pěti let není možné uspokojit nároky na vodní zdroje v povodí Dyje a v oblasti Rakovnicka a Lounska, v případě výskytu sucha s pravděpodobností deseti let se projeví výrazné problémy také v řadě mezipovodí v oblasti Horního Labe a Horní Vltavy,“ zdůraznil Trnka.

I když disponibilní zdroje vody v současné době zhruba desetinásobně převyšují aktuální závlahové potřeby, sníží se v období 2021 až 2040 podle tří z pěti modelů tato zdroje na polovinu. „Tento „přebytek“ je ale pouze teoretický a je současnou vodohospodářskou soustavou nevyužitelný. Proto je nutné zvážit, kde a o kolik má být alokace vodních zdrojů pro zemědělství zvýšena a zvážit adaptaci vodohospodářské soustavy,“ uzavřel Trnka.

Naše voda, ilustrační foto (Miroslav Trnka) Naše voda – Nina Havlová