I přes nepříznivé přírodní podmínky v průběhu jara přinesl letošní monitoring sýčků obecných pozitivní výsledky. Početnost populace sýčků v jádrové oblasti severozápadních Čech se drží na podobné úrovni jako loňský rok.

Dle údajů získaných ornitology z České společnosti ornitologické (ČSO) a Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR) obsadili sýčci téměř šedesát teritorií a vyvedli nejméně 71 mláďat. Ornitologové spolu se zemědělci pokračují v ochranářských aktivitách, jejichž cílem je zvýšení populace této kriticky ohrožené sovy. Za úbytek sýčků může zejména intenzivní zemědělství a s ním spojený nedostatek potravy a hnízdních dutin, ale také technické pasti, ve kterých sýčci často zbytečně hynou. Zemědělci a ornitologové pomáhají sýčkům odstraňováním nebezpečných pastí, instalací hnízdních budek i vhodnou úpravou hospodaření.

Sýčci se letos museli potýkat s nedostatkem potravy i nevyzpytatelným počasím. „U hraboše polního, hlavní kořisti sýčků, došlo ve sledovaném území k prudkému poklesu populace. Zároveň jarní počasí přineslo abnormální výkyvy teplot, kdy téměř letní počasí najednou střídaly mrazy. Naštěstí na populaci sýčka neměly tyto nepříznivé okolnosti výrazně negativní vliv, na rozdíl od jiných druhů sov, kterých jsme napočítali výrazně méně než loni,“ říká Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z ČSO a ÚBO AV ČR.

Populace sýčků tak sice letos nevzrostla, ale ani nijak zásadně neubyla. „Z celkem 59 obsazených teritorií byl v 15 pozorován pouze samec, v dalších 8 pouze samice a zbylá teritoria obsadilo 36 párů, které vyvedly minimálně 71 mláďat. To je podobné číslo, jaké jsme zaznamenali i minulý rok. Každopádně populace je i nadále velmi křehká a prozatím se nám nepovedlo obrátit populační trend tak, aby sýčků začalo výrazněji přibývat,“ upozorňuje Šálek.

Proto se ornitologové snaží sýčky podpořit. Jednou z aktivit je vyvěšování hnízdních budek zabezpečených proti kunám a kočkám. Budky vyvěšují téměř výhradně v lidských sídlech, zejména pak na farmách, kam se sýčci přesunuli z volné zemědělské krajiny. „Intenzivně obhospodařovaná krajina s velkými lány polí a bez starých doupných stromů již nenabízí sýčkům vhodné podmínky pro jejich přirozené hnízdění. Většina sýčků tak využívá námi instalované budky. Letos v budkách zahnízdilo rekordních 26 párů, zbylé páry využily k hnízdění jiné dutiny a úkryty. U některých párů se nám místo hnízdění nepodařilo dohledat, a tak je zřejmé, že opravdový počet mláďat bude ještě vyšší než ten, o kterém nyní víme,“ vysvětluje Zuzana Kučerová, terénní pracovnice ČSO na ochranu sýčků.

Farmáři pomáhají chránit sýčka

Pro efektivní ochranu sýčků je nezbytná spolupráce s farmáři. Ti společně s ornitology vyvěsili v předjaří 20 nových budek, z nichž některé obsadili sýčci již letos. Kromě toho pomáhají farmáři s celou řadou dalších ochranářských aktivit. Mezi ty nejdůležitější patří zabezpečování a odstraňování potenciálně nebezpečných technických pastí, jako jsou nádrže na vodu, větrací šachty, svisle stojící roury či fukary na seno. V těch často hynou nejenom sovy, ale i další živočichové, kteří se odtud nedokážou sami dostat. Zabránit těmto zbytečným úhynům lze např. umístěním plováků do sudů a napáječek a zabezpečením komínů, okapů či trubek.

Více o technických pastech a jejich zabezpečení je na webu https://www.birdlife.cz/odstranujte-technicke-pasti/

Zachráněný sýček díky plováku v sudu. Foto: Antonín Štěpanovský

„S farmáři také domlouváme vhodný způsob hospodaření v okolí hnízdišť – například zmenšování velikosti půdních bloků, výsadbu stromů a keřů, instalaci berliček či mozaikovitou seč travních porostů,“ dodává Kučerová. Právě vhodný způsob úpravy travních porostů, vytvářející mozaiku ploch s různorodou strukturou vegetace, může sýčkům výrazně pomoci. Ornitologové proto v letošním roce vydali příručku pro vlastníky pozemků, zahrádkáře, obce či zemědělce s tipy, jak vhodně pečovat o travnaté porosty s ohledem na jejich přírodní a druhovou rozmanitost. Správná údržba těchto porostů může pomoci nejen sýčkům, ale i celé paletě dalších živočichů a rostlin. Příručku lze stáhnout zde nebo na stránce https://www.birdlife.cz/sycek-obecny/.

Přikrmování zvyšuje šanci mláďat na přežití

Stejně jako loni, i letos ornitologové na některých místech přistoupili k podpůrnému přikrmování sýčků. „V sledované oblasti jsme letos zaznamenali méně potravy, takže jsme chtěli sýčky podpořit, aby měli větší šanci vyvést mláďata. Celkem patnácti párům jsme v období hnízdění nabízeli na podložce v blízkosti budky mrtvé myši,“ sděluje Kučerová. „Přikrmované myši jsou však pouze doplňkem jídelníčku sýčků, kteří si vždy snaží obstarat i svoji přirozenou potravu. Pokud však chceme navýšit populaci sýčka, přikrmování je vhodnou formou, jak podpořit dobrou kondici nejen rodičů, ale i mláďat, která tak mají větší naději na přežití,“ zdůrazňuje Šálek a dodává: „Zásadní je však pokusit se zajistit, aby sýčci měli v krajině dostatek jejich přirozené kořisti. To je ale aktuálně nereálné kvůli tomu, že v Česku se většinově hospodaří intenzivně s velkým množstvím chemie a prostředků na ochranu rostlin. Jsme proto velmi rádi, že spřátelení zemědělci sýčky podporují.“

I samotní zemědělci mají radost, když mohou k ochraně sýčků přispět. „Jsem velmi ráda za spolupráci s ČSO. Vážím si jejich práce a myslím si, že jakákoliv smysluplná forma ochrany krajiny a přírody člověkem je nutná. My zemědělci jsme s přírodou chtě nechtě hodně provázaní a velmi ji ovlivňujeme, proto je třeba vracet dluh jakýmkoliv způsobem. Moc mě těší, že se povedlo „našim“ sýčkům odchovat 5 mláďat a že jsme jim to mohli trochu zjednodušit,“ říká farmářka Lucie Čtrnáctá.

Bez výzkumu by to nešlo

Pro efektivní nastavení záchranných opatření je klíčový výzkum. „K důležitým aktivitám patří kroužkování a nahrávání hlasů sýčků, díky čemuž se nám daří monitorovat přesuny konkrétních jedinců sýčků a stabilitu hnízdních okrsků. Důležitý je také průběžný monitoring genetické variability, abychom zjistili, jaký vliv má na malou sýčcí populaci příbuzenské křížení. Z genetických testů je také možné vyvodit, zda dochází k přeletu jedinců na delší vzdálenosti nebo jaká je míra příbuznosti mezi jedinci v rámci subpopulací. Ucelená data o výskytu a hnízdní biologii sýčků napříč celou republikou je možné získat jen díky spolupráci celé řady kolegů a dobrovolníků. Za jejich terénní nasazení jim patří velký dík,“ dodává Šálek.

Poznámky:

Sýček obecný (Athene noctua) je malá sova velikosti hrdličky. Shora je sýček hnědošedý s velkými světlými skvrnami. Charakteristická je pro něj také velká hlava se široko od sebe posazenýma žlutýma očima. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako „půjď“. Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina. V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou nedaleko od pastvin, kde loví potravu – drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu. Ztráta lovišť a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé. To se pak projevuje menším počtem vyvedených mláďat. Původní dutiny ve stromech už v Česku k hnízdění prakticky nevyužívá. Sýček u nás vytvořil i několik městských populací, například v Teplicích a Ústí nad Labem. Je stálý, věrný svému hnízdišti a má relativně malé domovské okrsky. Ještě na začátku 20. století býval sýček naší nejrozšířenější sovou, nyní je na pokraji vyhynutí. Za posledních 20 let se jeho počet snížil o 94 % na zhruba 100 párů. Proto byl pro sýčka obecného vyhlášen záchranný program. Jeho cílem je stabilizovat životaschopnou, rozmnožující se a plošně rozšířenou populaci sýčka obecného s pozitivní vývojovou perspektivou, která bude mít početnost minimálně 1 000 párů.

ČSOI, foto sýček: SFŽP