Pokud se někdo nedíval na pořad „Máte slovo“ s Michaelou Jílkovou věnovaný problematice vodárenství a speciálně cenám vody a tvorbě zisku vodárenských společností, měl by tak učinit. Pořad byl totiž modelovým příkladem stavu společnosti v době postfaktické.

Tento stále častěji používaný termín rozhodně nepředstavuje nějaký okrajový příklad práce s „fakty“. Naopak jde o celospolečenský fenomén, který záměrně používá „fakta“ zkreslená, což ve své podstatě vlastně fakta nejsou (a proto je v tomto text termín označen uvozovkami), a ještě ve větší míře s emocemi včetně přirozené lidské závisti, což je ještě o řád horší případ. Je však třeba konstatovat, že tímto způsobem se v současné době vytváří názor společnosti na mnohá jiná témata a obory, než je vodohospodářství, a že jde zatím o začátek procesu, který nemůže skončit dobře, pakliže se metodám doby postfaktické nepostaví obdobně marketingově atraktivní, tedy na emocích postavené, komunikační prostředky.

Dnes je bohužel zcela běžné, že se veřejnosti veřejně lže, což příslušný pořad v praxi prokázal na konkrétních příkladech, dokonce graficky zpracovaných údajů, prezentovaných zástupci nevodohospodářské veřejnosti. Co na tom, že jejich teze o ziscích či rozpočtech nemají se skutečnými fakty vůbec nic společného, co na tom, že byly na místě vyvráceny samotnými vodohospodáři. Člověku, který se v problematice neorientuje (a orientovat se lze jen obtížně, jde o ryze odbornou problematiku), bude vždy bližší teze o okrádání a spiknutí, než skutečná fakta. Což ovšem bohužel znamená, že říkat pravdu se nevyplatí.

Jak jí tedy prezentovat a jak přesvědčit společnost – v jejím vlastním zájmu – že voda není zadarmo a že životnost i těch nejkvalitnějších trubek jednou skončí a bude a je třeba je vyměnit, je tak největší výzvou doby nejen pro vodárenský sektor. Přestože společnost řeší všechna možná a myslitelná rizika kontaminace pitné vody v ČR, je ve skutečnosti největším rizikem pro vodu kontaminace zavádějícími a nepravdivými údaji prostřednictvím samozvaných apoštolů lidstva, jejichž cíle ale nejsou spasitelské, ale téměř vždy jde pouze o uspokojování vlastních ambic a projevy exhibicionismu.

Řešení nebude pro nikoho jednoduché. Jednou z možných cest může být větší než dosavadní aktivita odborníků na sociálních sítích, z nichž se často rekrutují komunity občanů nespokojených s čímkoli. To ale samo o sobě nestačí. Doba postfaktická je, jak už bylo řečeno, založena na emocích a příbězích, a tyto příběhy a emoce je nutné více než do současné doby hledat, prezentovat a vyprávět všem, kteří o to budou stát. I těm, kteří o to stát nebudou.

Obrázek o průběhu diskuse si můžete udělat na:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-m-jilkovou/217411030520014/

Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová