Elektroskanzen Čechův mlýn ve Šlovicích je technická památka značného historického významu a od roku 2009 je také kulturní památkou ČR. V roce 2010 byl v anketě vyhlášené regionálním týdeníkem Raport zvolen za jeden ze sedmi divů Rakovnicka.

Historie a název mlýny jsou spjaty s Václavem Čechem, který se do mlýna přiženil v roce 1897 a mlýn následně zůstal ve vlastnictví jeho potomků dodnes. Fotoreportáž z návštěvy místa tak, jak vypadá v současné době, si přitom můžete tradičně prohlédnout na facebookové verzi portálu Naše voda.

Již v roce 1911 zahájil přitom Václav Čech na mlýně výstavbu malé vodní elektrárny (MVE). Ve vodní knize č. 2, která obsahuje právní dokumenty vztahující se na vodní toky a na užívání vody z let 1911–1924, je založeno povolení c. k. místodržitelství pro království České o výměně vodních kol za turbínu Francisova systému s vertikální hřídelí, která při maximálním průtoku 6 000 litrů vody za sekundu má vyvinout výkon 145 koňských sil. Stavba turbíny byla provedena podle schválených plánů a byla dokončena do konce roku 1916. Následujícího roku pak c. k. místodržitelství pro království České udělilo Václavu Čechovi povolení k používání této turbíny. Ta nejdříve zásobovala pouze šlovický mlýn a přilehlé hospodářství. Přebytek elektrické energie měl sloužit k zemědělským i průmyslovým účelům, přičemž na ochranu ryb se musely zbudovat česlice. Mlýn v hluboko zaříznutém údolí řeky Berounky byl obtížně dopravně dostupný, a proto bylo v roce 1919 původní mlýnské zařízení demontováno a převezeno do jiného mlýna. Vodní dílo již nadále sloužilo pouze k výrobě elektrického proudu.

Ve zkušebním provozu byl proud vyrobený nově postavenou MVE veden také do 4 km vzdáleného mlýna ve Slabcích, který Václav Čech vybudoval pro svého nejstaršího syna Josefa. Dne 6. prosince 1920 pak šlovická malá vodní elektrárna jako první na okrese Rakovník a jako jedna z prvních v celém Československu začala napájet střídavým proudem místní elektrickou síť – mlýny Slabce a Slapnice, kamenolom Bílý kámen, osm okolních vesnic a přilehlé chaty. „Když se ve Slabcích poprvé rozsvítily žárovky, sjeli se hasiči ze tří vesnic k „ohni“, že budou hasit, taková to byla záře,“ píše se ve slabeckém archivu.V roce 1928 byla elektrárna připojena na celostátní energetickou síť.

MVE se postupně rozšiřovala. Druhá Francisova turbína a jednoválcový dvoudobý naftový motor značky Škoda z roku 1927 zvyšovaly její výkon. Maximální výkon turbíny byl 106 kW na hřídeli turbíny při průtoku 6 m3/s a spádu 2,3 m. Motor vyrobený ve smíchovském závodě je jediným dochovaným exponátem tohoto typu, jeho mazací systém vyrobila firma Bosch. Jako náhradní zdroj při malé vodě motor poháněl synchronní generátor značky Siemens, v současnosti také jeden z posledních exemplářů svého druhu na světě (tři další jsou vystaveny v muzeích v Německu). Oba technické unikáty, které v nedávné době prošly generální opravou, jsou součástí expozice v bývalé mlýnici.

Roku 1930 převzal elektrárnu nejmladší syn Václava Čecha, František, který v roce 1924 absolvoval u Františka Křižíka Vyšší školu elektrotechnickou v Praze. V roce 1956 byla MVE znárodněna. Po znárodnění přešel objekt do vlastnictví Středočeských energetických závodů v Praze. Roku 1967 byla elektrárna vyřazena z provozu, vodní dílo převzal MNV v Hřebečníkách a nechal ho chátrat. Po roce 1989 získal MVE v restituci zpět potomek starého mlynářského rodu Čechů – Ing. Petr Čech. Chtěl pokračovat v rodinné tradici a obnovit ekologické vodní dílo a to se mu v roce 1992 podařilo. Elektrárnu sice uvedl do provozu, ale srpnová povodeň v roce 2002 napáchala na vodním díle i obytné části několikamilionovou škodu. Jedna z turbín musela být vyřazena a nahrazena Kaplanovou, druhá prošla rekonstrukcí, byl opraven jez, náhon i části MVE. Od roku 2005 je MVE opět v provozu.

MVE ve Šlovicích se stala opravdovým skanzenem počátků „doby elektrické“ u nás. 3. listopadu 2009 byl celý areál včetně technologického vybavení prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech, v odůvodnění svého aktualizovaného návrhu na prohlášení objektu za kulturní památku mimo jiné uvedl: „Mlýn s vodní elektrárnou i přes některé vratné změny, zapříčiněné živelní pohromou, představuje stále unikátní technickou i historickou památku z doby rané elektrifikace českého venkova. Obytná budova mlýna, mladší přístavba mlýnice i turbínová strojovna představují ucelený doklad stavebního a technologického vývoje mlýna v jednom historickém mlýništi. Malá vodní elektrárna je dokladem zachovaného technologického toku výroby elektrické energie včetně autentického a unikátního technologického vybavení.“

Čechův mlýn se nachází ve Středočeském kraji, na území CHKO Křivoklátsko, na levém břehu řeky Berounky, v katastrálním území Hřebečníky, v údolí pod obcí Šlovice.

Podle www.elektroskanzen-slovice.cz, foto Naše voda – Nina Havlová