Ostrov jižně od Austrálie velký asi jako Česká republika se zcela jedinečnou přírodou – to je v porovnání s nedalekým Novým Zélandem neprávem opomíjená Tasmánie. Nedostatek údajů o této zemi se snaží portál Naše voda nyní napravit. Foto – klikni zde!

II. Přístav Hobart a Mount Welington

Hobart, hlavní a nejlidnatější město Tasmánie, je pro značnou část návštěvníků Tasmánie první destinací, s níž se při návštěvě tohoto ostrovního státu setkají. Kromě toho, že je Hobart hlavním městem, disponuje také největším tasmánským letištěm s pravidelným spojením do řady významných australských měst.

Zahájit návštěvu Tasmánie prohlídkou Hobartu je dobrá volba. Jde totiž o druhé nejstarší město Austrálie, založené již v roce 1804 jako trestanecká kolonie. V současné době v něm žije něco přes 200 000 obyvatel, což je dostatečný počet k tomu, aby se v Hobartu konaly některé zajímavé akce, jako třeba tasmánský pivní festival, který jsme měli možnost navštívit. Nutno říci, že výraz „pivní“ je trochu nadsazený, více než polovinu prezentovaných nápojů netvořila klasická piva, ale ovocné cidery.

Největší přírodní atrakcí Hobartu je nepochybně Mount Welington, hora tyčící se nad městem do výšky 1 271 metru, vzhledem k tomu ale, že úpatí hory je v nulové nadmořské výšce (jak již bylo řečeno, Hobart je také významný přístav), působí Welington velmi robustním a mystickým dojmem. Hora Welington v průběhu let několikrát změnila svůj název. Původní tasmánští domorodci jí nazývali Unghbanyahletta, Poorawetter nebo  Kunanyi, pro jednodušší výslovnost se jí ale také říkalo Tabulová hora. Nynější název dostala po vévodovi Welingtonovi, který u Waterloo porazil císaře Napoleona.

Když v roce 1836 stanul na vrcholu hory na své pětileté cestě kolem světa lodí Beagle slavný přírodovědec Charles Darwin, neexistoval schůdný přístup k vrcholu. Ten byl postaven v roce 1930 na popud tehdejšího premiéra Tasmánie Alberta Ogilvie. V tehdejší krizi spojené s nezaměstnaností sehrála stavba silnice z Hobartu na vrchol hory podobnou roli jako stavba hladové zdi za Karla IV. Stavba silnice trvala sedm let a i díky tomu lze dnes na vrchol hory dojet poměrně pohodlně autem. Některé výhledy jsou ale jen pro silné nátury, protože část silnice nad srázem není zrovna dobře zabezpečena a na některých místech je vidět z auta mnohasetmetrový sráz těsně vedle jízdního koridoru. I proto bývá cesta na Welington v zimě a při nepřízni počasí uzavřena.

I když je ale hezky, je na vrcholu hory třeba počítat s ostrým stále vanoucím studeným větrem a teplotou kolem 5 stupňů Celsia. Dalším problémem je nečekaně se objevující a zase se rozptylující mlha, my jsme ale měli štěstí a mohli jsme si vychutnat fascinující výhledy na Hobart s převýšením přes jeden kilometr z četných místních vyhlídek, z nichž se lze rozhlížet také po okolních jezerech, ostrovech, zálivech a skalních masivech. Pro případné turisty je důležitou informací poněkud překvapivá skutečnost, že na vrcholu Hobartu není žádné občerstvení, a kdo se chce zdržet déle, měl by si vzít nějaké zásoby s sebou. Vstup i vjezd je ale zdarma.

Fotoseriál a videoreportáž si můžete prohlédnout na facebookové verzi portálu Naše voda, samotné video pak na webové stránce v pravém menu „tématická videa“

Naše voda – Petr Havel, foto (město Hobart z hory Welington) Naše voda – Nina Havlová