Ostrov jižně od Austrálie velký asi jako Česká republika se zcela jedinečnou přírodou – to je v porovnání s nedalekým Novým Zélandem neprávem opomíjená Tasmánie. Nedostatek údajů o této zemi se snaží portál Naše voda nyní napravit. 

III: Věznice Port Arthur
Foto – klikni zde!
Celý ostrov Tasmánie, který je součástí Austrálie, byl v dobách prvního osídlení Brity trestaneckou kolonií. Samotný Port Arthur byl roku 1830 založen jako dřevařský závod a trestanecká osada pro nenapravitelné zločince.  Město bylo pojmenováno po vice guvernérovi Tasmánie George Arthurovi. Většina trestanců sem byla přivážena z Nového Jižního Walesu. I když přísun vězňů z australské pevniny byl v roce 1853 ukončen, věznice zůstala v provozu až do roku 1877. Port Arthur byl pokládán za nejhorší věznici svého druhu a za dobu jeho existence jím prošlo na 13 tisíc trestanců, z nichž téměř dva tisíce nepřežily zdejší drsné podmínky. Panovala zde přísná disciplína a drsné podmínky a útěk ze zdejšího zajetí byl prakticky nemožný.

Pokud se některému trestanci podařilo utéct z objektu, byl obvykle nakonec roztrhán cvičenými psy nebo jej při pokusu o útěk z ostrova sežrali žraloci. Pokud byl někdo živý chycen na útěku, čekal ho trest v podobě pobytu ve vzorové káznici. Tato budova byla oddělená od hlavní budovy a delikventi v ní museli snášet smyslová omezení a extrémní izolaci. Celkem se zde nacházelo padesát samotek, kde vězni přežívali v tichu a anonymitě – místo jména byli totiž oslovováni číslem. Tyto metody měly zaručit morální nápravu jedinců. Vzorová káznice byla postavena po vzoru londýnského žaláře Pentonville Prison v roce 1849. Nedaleký Isle of the Dead, tedy Ostrov mrtvých je možné navštívit lodí přímo z kotviště v Port Arthuru. Právě tady byli pohřbíváni ti, kteří těžké podmínky ve vězení nepřežili, případně sem byli dopravováni nepolepšitelní vězni.

V letech 1979 až 1986 byl areál věznice o rozloze 40 hektarů podroben renovaci a v současnosti patří k nejnavštěvovanějším turistickým atrakcím Tasmánie. Kromě samotné věznice zde najdete také nemocnici, kostel, ubytovny zaměstnanců a prohlédnout si můžete pozůstatky řady dalších budov. Areál věznice dnes působí jako jakýsi skanzen, je profesionálně udržován a vypadá opravdu velmi působivě. V místní kapli dokonce znějí autentické hlasy vězňů připravujících se k motlitbě a zpívající liturgické texty.

Pro milovníky starých dřevin bude zážitkem alej tvořená stromy, které pamatují dobu, kdy byla věznice v provozu a kudy přivážely tehdejší transporty vězně. Jsou mezi nimi staré cedry, cypřiše a další velmi staré dřeviny. Atraktivní možností, která je zahrnuta v ceně vstupenek, je okružní jízda krytou lodí po okolí  věznice a zastávka u Ostrova mrtvých (na ilustračním snímku). Kousek od areálu věznice je pak krásně upravený park a restaurované budovy, tvořící někdejší zázemí věznice.

Naše voda – Petr Havel, foto a video Naše voda – Nina Havlová