Nemusíme závidět jiným zemím jejich vodopády. U nás jich máme totiž také celou řadu a nejeden z nich je něčím výjimečný. Například Pančavský vodopád v Krkonoších, nedaleko Labské boudy, je se svou výškou 148 metrů nejvyšším u nás.

Na jaře během tání sněhu vznikne jižní rameno ve spodní části a vodopád se pak prodlužuje na 162 metrů. Dopadá z hrany Pančavské louky až na dno Labského dolu, to znamená, že padá z nadmořské výšky 1298 metrů do 1150 metrů. Tento kaskádovitý vodopád má čtyři stupně a směrem seshora mají 36, 39, 23 a 20 metrů. Jejich šířka se pohybuje mezi 1 – 20 metry, přičemž nejčastěji je to rozmezí 4 – 8 metrů. Pančavský vodopád má sklon 44°.

Jeho německý název Pantschefall prý pochází z německého slova „pantschen“, spisovně „planschen“ nebo“ plantsche“, což v českém jazyce znamená cákat či šplíchat. Už na samém začátku rozvoje turismu v českých zemích byl tento vodopád oblíbeným cílem. V roce 1859 se nadchl pro myšlenku nového podnikatelského záměru majitel nedaleké Labské boudy Josefa Schier, který postavil nad jeho horní hranou malou vodní nádrž se stavidlem. Poté, co se mezi turisty rozšířila zpráva o této novince a začalo jich přícházet stále více, bylo stavidlo vždy při dostatečném počtu platících diváků zvednuto a nárazově se tak zvedl průtok vodopádu. Byla tam umístěna i budka pro obsluhu i prodej občerstvení a vyhlídková terasa. Také v dolní části vodopádu vznikla provizorní „občerstvovací stanice“, avšak jak budky, tak terasa byly ve 30. letech minulého století zrušeny.

Vodopád se nachází v I. zóně Krkonošského národního parku, proto je přístup v dnešní době k němu omezený. Pokud chcete vidět vodopád opravdu zblízka, podaří se vám to z vyhlídky na červeně značené Bucharově cestě po Labské hraně. Uvidíte však jen krátkou, nejhořejší část vodopádu. Části spodního vodopádu můžete shlédnout z Ambrožovy vyhlídky, odkud se naskýtá kouzelný výhled na Labský důl, Kozí hřbety, Kotel a Lysou horu. Celý vodopád pak uvidíte poměrně dobře na vzdálenost 300 – 400 metrů z modře značené cesty Labským dolem.

Naše voda – Magdalena Machová, foto Kamila Antošová