Nejen obyvatelé hlavního města mohou využít slunečné dny babího léta k procházce pražským parkem Stromovka, v jehož areálu se nachází i několik romantických rybníků. Učinila tak i redakce portálu Naše voda.

Fotoreportáž z aktuální podoby parku si můžete tradičně prohlédnout na facebookové verzi našeho portálu. Dlužno konstatovat, že ten, kdo neviděl park po povodních, které postihly Prahu včetně Stromovky před 12 lety, nepozná v současné době, že se tudy valila devastující povodeň. Bohužel, tamní budova bývalé prestižní Šlechtovy restaurace po mnoho let stále chátrá. Praha 7 ji zakryla plachtou s tiskem fasády, aby nebyla okatě vidět její devastace.
Šlechtova restaurace – původně Královská dvorana, byla postavena zřejmě podle návrhu Jeana Baptisty Matheye, s freskami Jana Jakuba Steinfelse (zbudována v letech 1689 – 1691) a přestavěná roku 1791 Františkem Antonínem Hergetem a znovu Bernardem Grueberem na zahradní restauraci. Roku 1882 si restauraci pronajal Václav Šlechta. V roce 1979 objekt vyhořel a dosud je v dezolátním stavu.
Opravami byla pověřena firma Metrostav, která počítala na rekonstrukci s částkou 250 milionů korun. Tato suma se však Magistrátu hlavního města Prahy, který je v současné době vlastníkem nemovitosti, zdála přemrštěná, a tak se jednání začala vléct. Praha byla ochotna na opravu památky věnovat v roce 2012 jen 5 milionů korun. Začalo se uvažovat jen o nejnutnějších zabezpečovacích pracích. Zatím tak Šlechtova restaurace s namalovanou plachtou působí jako Potěmkinova vesnice. Rekonstrukce by mohla prý začít na začátku příštího roku.
Park Stromovka je vlastně prostorem někdejší Královská obory v Bubenči, kterou založil v roce 1268 Přemysl Otakar II. O rozkvětu obory v 16. století za vlády Rudolfa II. svědčí série počinů zahrnujících i velmi nákladné stavby. Lovčí hrádek postavený za Vladislava Jagellonského byl přestavěn na vyhlídkový letohrádek. Došlo k významnému rozšíření stávajícího rybníka na 21 hektarů. Ve středu byl z navážky vytvořen kruhový ostrov, na břehu bylo zřízeno vivarium na půdorysu antického cirku. Pro chov pstruhů a vodního ptactva byly v oboře zřízeny ještě tři menší rybníky a v celé západní části obory založena bažantnice. Kvůli zásobování velkého rybníka vodou z Vltavy bylo pod Letnou vybudováno mimořádné technické dílo, zvané Rudolfova štola.
Obora, několikrát poničená v důsledku válečných tažení, byla pro původní účel naposledy zčásti obnovena po roce 1742 za vlády Marie Terezie. V roce 1804 byla zejména zásluhou purkrabího Jana Rudolfa, hraběte Chotka zpřístupněna veřejnosti. Od této chvíle nastala cílená snaha změnit oboru na velký park. Na rozšíření promenádního prostranství u restaurace a úpravu dna bývalého rybníka došlo až po roce 1880 podle návrhu uměleckého zahradníka a tehdejšího vedoucího zahradníka Královské obory Karla Rozínka v historizujícím krajinářském a dendrologicky orientovaném pojetí. V letech 1884-85 Rozínek do této úpravy vložil rosarium (po povodni v roce 2002 nahrazeno novým rosariem v okolí Planetária).  Kontinuitu Královské obory a řeky přerušila v letech 1840-45 železnice Praha – Drážďany, tzv. Podmokelská dráha. Jižní okraj obory postihla výstavba Buštěhradské dráhy v roce 1867. Východní část obory se v roce 1891 stala dějištěm Zemské jubilejní výstavy a od té doby začala fungovat jako samostatný areál s odlišným rázem zahradních úprav, navržených pro účely výstavy Františkem Thomayerem.
V souvislosti s druhou světovou válkou vznikly v oboře protiletecké kryty a na zoraných loukách se pěstovala zelenina. V 1891 došlo ke značnému úbytku plochy Královské obory pro výstavbu Výstaviště, později kvůli budování sportovišť na Malé říčce a konečně v roce 1968 došlo k dalšímu rozsáhlejšímu úbytku výstavbou zastupitelského úřadu Sovětského svazu. V roce 2002 zasáhla Královskou oboru povodeň, kdy byla zničena asi třetina parku. Následky si nese dodnes.

Naše voda, foto Naše voda – Nina Havlová