Ne každý ví, že na území ČR existuje celá řada národních kulturních památek souvisejících s vodou. Jednou z nich je takzvaná „protržená přehrada“, vodní dílo vybudované v minulosti na Bílé Desné v Jizerských horách. Lokalitu navštívila i redakce portálu Naše voda.

Minifotoreportáž z návštěvy si můžete prohlédnout na facebookové stránce portálu Naše voda.

Impulzem pro výstavbu přehrady byly záplavy, které oblast podhůří Jizerských hor postihovaly ve druhé polovině 19. Století. Projekt na výstavbu přehrady zpracoval pražský inženýr Wilhelm Plenkner, který navrhl soustavu přehrad na Bílé a Černé Desné, jež by spojovala štola umožňující převedení vody z jedné přehrady do druhé. Obě zmíněné přehrady byly navrženy jako zemní sypané. Jejich výstavba probíhala v letech 1912 až 1915 současně. Během stavby však oblast postihly intenzivní deště, které budované dílo poškodily, a navíc začala první světová válka, jež si vynutila úsporná opatření, která se promítla do kvality stavby.

Přehrada na Bílé Desné včetně spojovací šachty byla dokončena během září 1915 a v listopadu proběhla její kolaudace. Po zhruba deseti měsících poté spatřili dva lesní dělníci odpoledne 18. září 1916 pramínek vytékající z tělesa hráze, který postupně nabíral na intenzitě a dělníci otevírající uzávěry se báli o své životy. Místo proto raději opustili, kvůli čemuž zůstaly uzávěry otevřeny jen z části. Sedmdesát minut po zpozorování pramínku se celá hráz přehrady protrhla a z přehrady se vyvalila nashromážděná voda. Ta svou intenzitou ničila domy stojící v údolí pod přehradou a vyžádala si i oběti na lidských životech. Navíc valící se vodě pomáhaly jako beranidlo klády, jež původně ležely uskladněné u pily nad Desnou. Katastrofa si vyžádala 62 lidských životů, 33 zničených a 69 poškozených domů; 307 osob zůstalo bez přístřeší. Dnes připomíná katastrofu jen torzo, vyhlášené v roce 1996 národní kulturní památkou, a pomník všech dvaašedesáti obětí.

Za příčinu neštěstí se považoval nevhodně zvolený materiál tělesa hráze spolu s jeho nedostatečným hutněním. Studie zpracovaná roku 1996 ovšem tyto příčiny vyloučila a jako příčinu protržení hráze identifikovala průsak vody tělesem přehrady, neboť jeho těsnění nebylo projektantem navrženo dostatečně. Soudní proces vedený kvůli protržení přehrady trval 17 let a skončil osvobozením obžalovaných s odůvodněním, že za příčinou katastrofy stála geologická porucha nacházející se v takové hloubce, kde již tehdy nebylo vyžadováno provádění zkušebních sond.

Z protržené přehrady se dochovala šoupátková věž spolu se štolou k Soušské přehradě. Ve štole našli své zimoviště netopýři. Evidováno zde bylo celkem jedenáct druhů. Vstup do štoly je zakázán a od roku 2005 je zimoviště prohlášeno za evropsky významnou lokalitu. Turistům je v okolí přehrady k dispozici naučná stezka se šesti zastaveními.

Zdroj: Facebook Naše voda, foto Naše voda – Nina Havlová