Historií, svébytnou architekturou i kombinací parků a vodních ploch se řadí zámecký komplex Blatná kromě Švihova a Červené Lhoty k nejzachovalejším vodním panským sídlům v ČR. Fotoreportáž z místa si můžete prohlédnout na facebookové verzi portálu Naše voda.

Z archeologických nálezů lze usuzovat, že nevelký pahorek uprostřed blat byl osídlen již v prehistorických dobách, k souvislému slovanskému osídlení však došlo až ve 2. polovině 10. století. Osada Blatná vznikla díky staré významné dálkové a obchodní cestě, která spojovala Sušici s Horažďovicemi, a v tomto místě překračovala říčku Lomnici. Tvrz Blatná je poprvé písemnězmíněna v roce 1235 jako sídlo vladyky Vyšemíra, zřejmě chudšího příbuzného Bavorů ze Strakonic. Další historická zmínka z roku 1241 připomíná jistého Předostu z Blatné a je jisté, že nejpozději v jeho době zde existoval hrádek chráněný vodou, skládající se ze sídelního objektu a stavebné náročné domácí románské kaple, jejíž vznik je možno klást do období mezi koncem 12. století a rokem 1225. Přesto však někdy bývá nejstarší období blatenského hrádku spojováno s rytířským řádem Templářů, o čemž vznikaly i pověsti.

Současnou podoba Blatné vtiskl rod Hildprandtů. Prvním z nich byl český šlechtic tyrolského původu Václav Karel Hildprandt z Ottenhausen, který Blatnou koupil roku 1798 od bratrů Serenyiů, z nichž ani jeden neměl dědice. V držení Václava Karla a jeho potomků setrvala Blatná, s vynuceným přerušením v době komunistické diktatury až do současnosti. Za Františka Hildprandta došlo k nákladné adaptaci zámku, směřující k vytvoření reprezentativního sídla, poskytujícího také pohodlné bydlení. Poté, za Roberta Hildprandta, prošel zámek v letech 1850 až 1856 novogotickými úpravami v romantickém duchu podle návrhu architekta Bernarda Gruebera z Mnichova, která stavbě víceméně vtiskla její současný charakter. V roce 1947 převzala zámek Národní památková komise a po převratu v roce 1948 byl rodině Hildprandtů zámek zkonfiskován. Po roce 1989 se panství vrátilo do rukou rodiny Hildprandtových, konkrétně manželky Bedřicha Hildprandta (zemřel v roce 1981 v Německu) Kornelie a jejich dvou dcer Josefiny a Jany. Současní majitelé se intenzivně zabývají jeho obnovou a zpřístupněním pro návštěvníky.

Krásným estetickým zážitkem je přilehlý, na ploše 42 hektarůse rozkládající zámecký park. Veřejnosti je trvale přístupný, lidé si tudy zkracovali cestu přes město už za časů Ferdinanda Hildtprandta. Původní oboru nechal začátkem 19. století upravit v přední části ve stylu anglického parku František Hildprandt. Zádní část parku byla uchována v původní podobě se sejpy dávných rýžovišť zlata porostlými letitými stromy. Celý park je protkán potůčky, mostky a cestičkami s nádhernými alejemi. V roce 1810 současně s výstavbou nové silnice nechal baron František vybudovat v jihozápadní části parku uměle vytvořené návrší se skalami a v něm pak vytvořit jeskyně propojené kamennými chodbami. V dobách napoleonských válek poskytla tato úprava parku práci a výdělek tehdejším obyvatelům panství. Zámecký park v Blatné inspiroval filmaře k natočení romantických scén do filmu „Šíleně smutná princezna“, kde princ (Václav Neckář) vozí na loďce domnělou kuchařinku (princeznu – Helena Vondráčková) a zpívá ji zamilovanou píseň.

V areálu parku stále bydlí v bílém empírové domku majitelka baronka Kornelie Hildprandtová (97 let) s dcerou Janou (66 let) a jejím manželem řeckým architektem Spiridonem Germenisem, která se stará o veškerou obnovu panství. Po parku pobíhají ochočení pávi a daňci.

Hned naproti zámku Blatná se nachází centrála společnosti Blatenská ryba, sádky a prodejna živých ryb.

Naše voda