Existuje mnoho protichůdných názorů, jak má být udržován břehový porost. Příspěvek do diskuse zpracoval i státní podnik Povodí Ohře a poskytl jej redakce portálu Naše voda. Zde je v plném znění.

Má se veškerá dřevní hmota v korytě vodních toků vykácet? Má se ponechat bez zásahu? Má se kácet průběžně každý rok? Uplatní se stejný přístup k údržbě břehového porostu ve městě i mimo zástavbu? Otázek tohoto charakteru by jistě byla celá řada. Pokusíme se přinést trochu světla do této problematiky.

Dřeviny doprovázejí koryta vodních toků odnepaměti. Jejich kořenový systém se významně podílí na členitosti koryta vodního toku, stabilizuje je, umožňuje přirozenou obnovu dříve technicky upravených koryt a tvoří přirozené úkryty vodních živočichů. Dřeviny rovněž zpomalují povodňové proudění, podporují rozliv při povodních v nezastavěných územích, umožňují zastínění vodního útvaru a jsou zdrojem živin pro živočichy.

V člověkem nedotčené krajině by nikoho snad ani nenapadlo zabývat se kácením stromů a keřů rostoucích v blízkosti řek a potoků nebo přímo v jejich průtočném profilu. V oblastech, ve kterých je reálné zaplavování nemovitostí nebo ovlivnění činností v záplavovém území, je již tlak na údržbu porostů znatelný až významný.

Koryto vodního toku může být buď přirozené (koryto není opevněné) nebo upravené (koryto je opevněné, tvoří jej stavby). O oba druhy koryt vodních toků se musí jejich správce starat tak, aby zabezpečovala při odvádění vody z území dostatečnou průtočnost, hloubku a současně se co nejvíce blížila přírodním podmínkám. U obou druhů koryt vodních toků pak správce musí udržovat břehové porosty tak, aby se nestaly překážkou odtoku vody při povodňových situacích.

Nyní se dostáváme k otázce kácení (ořezů a prořezů) stromů. Z předchozího odstavce je zřejmé, že může být různý pohled k zajištění průtočnosti koryt vodních toků v zastavěných a v nezastavěných územích. V nezastavěných územích (v extravilánu), kde je možné a vhodné vodu při povodních ponechat rozlévat na okolní pozemky (snižovat tak kulminaci povodňové vlny), je zájem míti koryta přirozená (mimo vodní cesty). V takových případech se při údržbě dřevin, tedy také při jejich kácení, hledí zejména na zdravotní stav a na stabilitu dřevin v korytě či na jeho břehu. Vliv na případné kácení může mít i situování dřevin těsně nad zástavbou, kde by mohlo dojít ke snížení kapacity (průtočnosti) koryta i v území zastavěném vlivem posunu padlé dřevní hmoty mezi zástavbu během povodní. V zastavěných územích (v intravilánu) naopak převládají koryta upravená, aby mohly být využity pozemky v obcích a městech a aby mohla koryta převést velkou část povodňových průtoků. Zde se kromě zdravotního stavu a stability dřevin bere ohled i na ochranu území před povodněmi a ochranu samotného opevnění koryta vodního toku. V intravilánu je tedy kontrola a údržba dřevin oproti extravilánu mnohem intenzivnější.

Samostatný pohled na kácení dřevin je nutné vnímat na hrázích vodních děl, speciálně pak na protipovodňových hrázích. Na tato vodní díla je v zákoně o vodách samostatně pamatováno s ohledem k jejich citlivosti na případné odumření stromu, vzniku jeho vývratu či vzniku výmolu při přelití hráze. Při významném poškození vodních děl, která vzdouvají vodu, hrozí jejich protržení a vznik okamžité fatální povodňové vlny ze zvláštní povodně. Na těchto vodních dílech je tedy ze zákona nutné mýtit náletové dřeviny a na protipovodňových hrázích ani cíleně dřeviny nevysazovat. Jistou ochranu pak mají stromy památné, které se historicky na hrázích starých rybníků účelově sázely.

Povodí Ohře, státní podnik, vykonává správu na délce přes 6 800 km vodních toků. Ve všech případech se snaží minimalizovat kácení stromů v neobydlených územích s přirozenými koryty vodních toků a rozumně ke kácení přistupovat i v územích zastavěných s koryty opevněnými.

Jan Svejkovský, tiskový mluvčí s.p. Povodí Ohře, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová