Punkevní jeskyně v Moravském krasu patří už od časů meziválečného Československa k oblíbeným turistickým cílům, první lidé se projeli na člunech ze dna propasti Macochy do Pustého žlebu 1. července 1933. Otevření trasy předcházelo 13 let prací, přičemž první snahy o proplavání do Macochy proti proudu Punkvy se datují dokonce až do 18. století. Uspěl ale až tým slavného badatele Karla Absolona.

„V nitru Země, kde je zbudován malý přístav na místě, se táhne klikatým labyrintem chodeb a dómů Punkva, jejíž dno je místy 40 metrů hluboko pod dnem elektromotorických člunů, klouzajících v tichém hrčení motorů, tu podle potvorných útesů, tam zase pod děsivými jícny komínů nad vodou zespodu prosvětlovanou v hloubce reflektory. Pod zemí se pluje 450 metrů až docela do denního světla,“ opěvoval otevření jeskyní dobový tisk.

Chodby Punkevních jeskyní prorazila řeka Punkva, jež vzniká kdesi v Amatérské jeskyni soutokem Bílé vody a Sloupského potoka. Azurově zelené vody vyvěrají na povrch na dně propasti Macocha, aby se opět ponořily do hlubokého podzemí a ze skal líně vytekly až o půl kilometru dále – v kaňonu Pustý žleb. Délka všech známých chodeb Punkevních jeskyní je asi čtyři kilometry, z toho je zpřístupněno na 1250 metrů.

Historie průzkumů místních jeskyní začala již v roce 1723 prvním zaznamenaným sestupem Lazara Schoppera do propasti Macocha hluboké 138,4 metru. V roce 1909 se podařilo skupině kolem profesora Absolona proniknout nově objevenými Punkevními jeskyněmi do Macochy z Pustého žlebu. První člověk prostoupil opravdu volnou cestou z Pustého žlebu na dno propasti Macochy 31. ledna 1914.

Absolon, kterého nejvíce proslavil nález Věstonické venuše, vytvořil současnou podzemní trasu lodní plavby. Použil při tom ty nejmodernější technologie. V roce 1920 začal kamenovrtací oddíl československé armády na jeho popud vybourávat 450 metrů dlouhý odvodňovací kanál, jímž se podařilo snížit hladinu Punkvy o šest metrů. Vojenští ženisté museli také vybourat několik skalních stěn, tzv. sifonů, které bránily v postupu do Macochy.

Práce se zastavily u Zlého sifonu. Šlo o poslední skalní masiv oddělující vodní plavbu a nedaleké dno propasti. Bylo nutné do něj vyvrtat štolu, což se podařilo až v roce 1933. Absolon musel k těmto pracím zajistit obří čerpadla odvádějící vodu z přítoku říčky. Podle vedoucího správy jeskyní Moravského krasu Jiřího Hebelky šlo o největší čerpací práce v podzemí spojené s výzkumem v jeskyních.

Punkevní jeskyně jsou jednou z pěti podzemních lokalit Moravského krasu, které jsou přístupné turistům. Kromě nich mohou lidé navštívit jeskyni Balcarku, Kateřinskou jeskyni, která je známá unikátními hůlkovými stalagmity, Sloupsko-šošůvské jeskyně tvořené mohutnými chodbami a podzemními propastmi a jeskyni Výpustek s bohatou vojenskou historií, v níž byl mimo jiné protiatomový kryt velení komunistické československé armády.

Zdroj: ČTK. foto: wikimedia commons, I, Prazak