Odpadní vody v naší zemi jsou stále více kontaminované pozůstatky psychoaktivních látek – tedy drog. Vyplývá to z šetření Fakulty rybářství a ochrany vod (FROV) Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Vědci přitom zkoumali pozůstatky amfetaminu, pervitinu, konopí, kokainu či extáze, které se do vody dostaly z moči uživatelů. A v zatím tříletém zkušebním období zjistili, že koncentrace pozůstatků těchto látek ve vodách stoupá, byť zatím pozvolna. Nejvyšší koncentrace jsou zejména (logicky) ve vodách pod velkými městy (velká města nicméně používají jako zdroje pitné vody zdroje „nad sebou“, tedy z oblastí proti proudu velkých řek, pakliže jde o povrchové zdroje), což je obecně dobrá zpráva. Především proto, že stávající technologie používané v čistírnách odpadních vod (ČOV) nejsou schopné celou řadu reziduí (pozůstatků) drog, obdobně jako farmaceutických přípravků, z vody odstranit. Vůbec největší koncentrace drog ve vodách jsou pak tam, kde odpadní vody z větších měst neodvádí (neředí) velký vodní tok.

Podle Romana Grabice, který má ve FROV na starosti za ČR celoevropský projekt monitoringu drog ve vodách v zemích EU, nejsou v současné době koncentrace psychoaktivních látek v našich vodách pro člověka nebezpečné. To však neplatí pro vodní organismy a speciálně pro ryby. Vědci již prokázali účinky těchto látek v mozku ryb, přičemž výsledek potvrdil v zásadě stejné změny chování, jako je tomu u lidí pod vlivem drog: Ryby ztrácí plachost a stávají se tak snadnější kořistí nejen pro rybáře, ale i pro rybožravé predátory, jako jsou kormoráni nebo vydry. Dalším poznatkem je, že „zfetované ryby“ více žerou, což je opět na první pohled dobrá zpráva – pro rybáře. Problém ale je, že kombinací všech uvedených změn chování spolu s dalšími účinky kokteilu pozůstatků různých farmak ryb v našich tocích ubývá.

Podle Grabice roste přitom koncentrace farmaceutických kontaminantů ve vodě úměrně se spotřebou medikamentů ve společnosti. Tomu odpovídá i nárůst pozůstatků pervitinu ve vodách v naší zemi, naopak pozůstatky kokainu, který se v ČR moc nepoužívá, jsou vyšší v jiných zemí EU.

Problém přitom nelze řešit instalací nových technologií v ČOV, neboť jde o velmi drahé technologie, jejichž využití by násobně zvedlo ceny vodného a stočného. Nehledě na to, že farmaceutické firmy po celém světě chrlí dnes a denně další a další nové a nové kombinace léků, na jejichž složení by musely ČOV neustále operativně reagovat. Bohužel, většinu medikamentů by nemusela drtivé většina populace vůbec užívat, kdyby dodržovala alespoň základní zásady zdravého stravování a skladbě jídelníčku přizpůsobila také své pohybové aktivity. Jediným systémovým řešením je tak omezit na minimum konzumaci léků, a samozřejmě i psychoaktivních látek. Zatím jimi ještě ve vodách nezabíjíme sebe, ale ryby už ano.

Prvním stadiem, které by mohlo množství pozůstatků farmak ve vodě omezit, by mohlo být něco jako „farmaceutické třídění odpadů“. Občané naší země jsou, alespoň jak nám dokazují někteří politici, ve třídění odpadů docela aktivní, alespoň v rámci EU, nyní je dokonce v legislativním procesu novela zákona, která má podmínky třídění ještě zpřísnit. V případě léků by stačilo, aby nevyužité a nepoužité léky z domácností nekončily spláchnutím do WC, ale aby je občané odnášeli zpět do lékáren. Tímto způsobem by se i podle vědců z FROV mohl alespoň vyrovnat obecný nárůst konzumace drog a léků ve společnosti. Hlavním poselstvím rostoucí kontaminace vod pozůstatky léků a drog je ale jednoduchá a hlavně v praxi udržitelná věta: Nekonzumujme všelijaké bobule a prášky nad rámec skutečné potřeby. Což platí minimálně pro 90 procent populace.

Naše voda – Petr Havel (psáno pro portál Vitalia.cz), ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová