Další z mnoha mýtů o příznivých účincích potravin nebo nápojů na lidský organismus odhalily nejnovější, nadnárodní vědecké studie. Tentokrát se týká často zmiňované prospěšnosti pití červeného vína, což rozebírá server www.osel.cz.

Dobře se to čte, když se hned v úvodu uvede, že základem prospěšnosti resveratrolu jsou poznatky indické medicíny z doby před 4500 lety a jak už Staří Hindové velebili  „darakchasava” (kvašenou šťávu z červených hroznů) případně z novější Bible, kde červené víno je velebeno coby „dar Boží“. Když se to správně podtrhne vědeckými poznatky o blahodárném vlivu resveratrolu na tlumení zánětů, snižování rizika kardiovaskulárního onemocnění a rakoviny, nedá moc práce si ospravedlnit i jisté poklesky. Rozsáhlá studie Američanů, v níž sekundovali Španělé a Italové, nám to ale chce všechno vzít. Prý to je jeden velký humbuk.

Resveratrol je jedním z přirozených fenolů a phytoalexinů. Většinou si o něm pamatujeme, že je ho hodně ve slupkách a jadérkách modré vinné révy odkud se dostává do vína. Mají ho i bílá vína, jen ale ta ze severu. Stejnou službu zastane ale i obyčejný domácí rybízák, borůvková marmeláda či arašídová pomazánka. Resveratrol ovlivňuje metabolismus lipidů a tlumí srážení krevních destiček. Předpokládá se, že díky své schopnosti být nepřátelským vůči androgenním receptorům, by se měl činit i v prevenci rakoviny prostaty.  V jedné práci se dokonce zmiňuje náznak zesílení účinku léků proti retrovirům. Veškerá argumentace přínosu pro lidské zdraví se ale odvozuje především z pokusů na pokusných zvířatech. Jeden z pokusu evidoval dožívání vyššího věku u myší, které byly krmeny vysoce kalorickou dietou. Tehdy vzniklo přesvědčení, že resveratrol stojí za „francouzským paradoxem“, což je  termín pro nízký výskyt ischemické choroby srdeční u gurmánských Francouzů, kteří si s vysokým obsahem cholesterolu, ani z nasycených mastných kyselin, moc hlavu nelámou a na délce a kvalitě jejich života se to nijak zvlášť negativně neprojevuje. Vděčit za to mají své náklonnosti k červenému.

Vědci jakoby se začali předhánět v odhalování dalších a dalších resveratrolových prospěšností a protože každý chtěl mít nějaký ten „slušný“ výsledek a výsledkem je dojem, že jde téměř o všelék. Někteří, jako třeba Dipak Das, ředitel Výzkumného kardiovaskulárního centra University of Connecticut School of Medicine ve Farmingtonu, dospěl ve své víře tak daleko, že pracné získávání výzkumných dat začal považovat za ztrátu času. Svou svéráznou podporou ajurvédy připravil svému chlebodárci (University of Connecticut) těžké chvilky. Rektor musel rozeslat omluvnou zprávu v níž se psalo, že z interního šetření se zjistilo, že pan profesor podváděl a že nejméně sedm let falzifikoval výsledky svých pokusů, a že to celkem bylo ve 145 případech. Týkalo se to právě výtažků z hroznových slupek a česneku. Doktor jimi zvládal u lidí vyléčit ischemickou chorobu srdce, atherosclerózu i srdeční arytmii, čímž se stal mezi „alternativci“ celosvětově uznávanou kapacitou.

Poté, co to na něj prasklo, dělali se na čele vrásky editorům i takových periodik, jakými jsou například: FEBS Letters, American Journal Physiology, Heart Circulatory Physiology, Cardiovascular Ressearch, Journal of Molecular and Cellular Cardiollogy, Cellular and Molecular Biology, Annals of the New York Academy of Sciences – Sborník americké akademie věd, Drugs Experimental Clinical Research, Cell Biochemistry and Biophysics, Pharmacolology, …  publikace z přibroušených dat museli stáhnout. Richard D. Semba je několikanásobným profesorem na Johns Hopkins University. S týmem svých věrných publikoval v květnovém čísle prestižního lékařského časopisu (JAMA Internal Medicine) článek, který dostává přezdívku úmrtní list resveratrolu. Semba není žádný diletant, stárnutí studuje už patnáct let a je vůdčí osobou mezinárodního týmu, který věnoval pozornost lidem z italské Chianti. Usedlíky v Toskánské vinařské oblasti přesvědčil k čůrání do zkumavek. Šlo o náhodně vybrané jedince z populace. Tuto oblast si vědci vybrali proto, že je tamním dobrým zvykem „dvojka červeného“.  Žádnou předepsanou dietu neměli, pouze povinnost odevzdávat vzorky zmíněné nažloutlé tekutiny, z níž pak hmotnostní spektrometr podle přítomných metabolitů zjistil, kolik resveratrolu kdo z nich do sebe svou životosprávou dostával. Celkem tak sledovali 783 lidí ve věku nad 65 let.

Hladina resveratrolu u pokusných osob nekorelovala s žádným z důležitých parametrů charakterizujících zdravotní stav osoby. Sledovali například C-reaktivní protein v séru, který signalizuje záněty.  Nebyla zjištěna žádná spojitost s TNF (tumor necrosis factor) čili faktorem nádorové nekrózy. Nic nenasvědčovalo ani souvislostem s interleukiny, což jsou látky charakterizující stav imunitního systému. Když později eliminovali vliv jiných faktorů (pohlaví, věk, rizikové raktory,…), tak, jak se to při  studiích vždy dělává, zklamání se dovršilo. Osoby s vyšší koncentrací metabolitů resveratrolu neměly ani v nejmenším snahu méně umírat. Což ve světle předchozích oslavných prací se tak trochu jeví jako trucovitost proti dobrým mravům. A nejen to. Vyšší příjem resveratrolu se u stárnoucí populace neprojevil ani nižším výskytem zánětlivých onemocnění.  Do třetice nevyšel ani blahodárný efekt u infarktů, mozkových příhod a jiných kardiovaskulárních libůstek. Je to smutné, ale ti, co na přísun resveratrolu ve svém životě dbali, žádný rukolapný efekt z toho neměli. Žádným ze jmenovaných neduhů netrpěli o nic méně, než ti, kteří se resveratrolu vyhýbali. A do čtveřice všeho zlého, příznivý efekt resveratrolu se u nich neprojevil ani v poklesu případů rakoviny.

Zatímco tedy na zvířatech řada pokusů s resveratrolem vyzněla více než slibně, na lidech se z toho nyní nepotvrdilo zhola nic. Pro optimisty, které hned tak něco neodradí, bude dobré připomenout, že nejvíce resveratrolu do sebe dostanou ne s vínem, ale s hrozny nezralými. Vinná réva si tuto látku vytváří jako jed, kterým drží na uzdě  bakterie a plísně. Zahání je resveratrolem do doby, než jim v hroznech zkomplikuje život vysokou cukernatostí. Ještě levněji se k resveratrolu dopracujeme žvýkáním slupek z grapefruitu. Ekologicky smýšlejícím duším by mohlo být bližší žužlání kořene křídlatky.

Zdroj: www.osel.cz (redakčně kráceno), primární zdroj: Resveratrol Levels and All-Cause Mortality in Older Community-Dwelling Adults, JAMA  Intern Med. Published online May 12, 2014. doi:10.1001/jamainternmed.2014.1582 a další, ilustrační foto: osel.cz.