Znečištění vody se lokálně velmi liší, vedle toho se také mění v čase. Sledování kvality vody tedy je a zřejmě vždy bude aktuálním tématem, řekla ČTK Kateřina Novotná z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR. Vědkyně, která letos získala prémii Otty Wichterleho, se zabývá nejen odhalováním a popisem látek, které znečišťují vodu, ale řeší hlavně to, jak tyto polutanty odstranit během úpravy pitné vody.

Jednou z možností, jak znečišťující látky z vody odstranit, je koagulace. „Při koagulaci interagují ve vodě přítomné nečistoty s takzvanými koagulačními činidly za vzniku agregátů, které lze na rozdíl od původních forem polutantů z vody odstranit separačními postupy, jako je sedimentace nebo písková filtrace. Správně fungující koagulace dokáže z velké míry odstranit řadu koloidních i rozpuštěných znečišťujících látek, například buňky sinic či řas a látky, které tyto organismy produkují,“ řekla Novotná. Dodala, že ačkoli je koagulace ve většině případů nezastupitelná, nedokáže odstranit všechny nežádoucí látky. „Mnohdy je zapotřebí zařadit za koagulaci ještě další technologické kroky, například za účelem odstranění pesticidů,“ dodala.

Vědkyně se zabývá jak látkami přírodního původu, tak látkami pocházejícími z lidské činnosti, takzvanými antropogenními polutanty. Do první skupiny patří mimo jiné sinicové toxiny neboli cyanotoxiny, které mají různé biologické účinky. Ty mohou být v závislosti na typu toxinu, způsobu a míře expozice a citlivosti organismu relativně nezávažné, ale v krajních případech mohou být i fatální.

„Co se týče úpravy pitné vody, tak existují technologie, které dokážou cyanotoxiny z vody odstraňovat, například oxidace nebo adsorpce na aktivním uhlí. Protože cyanotoxiny jsou obsaženy hlavně uvnitř buněk sinic, velmi důležité je také při úpravě vody odstranit celé buňky, aniž by došlo k jejich poškození, k tomu slouží zejména již zmíněná koagulace,“ řekla Novotná.

Z antropogenních polutantů se vědkyně zabývá například mikroplasty. Míra znečištění vody mikroplasty se napříč různými lokalitami liší, vyskytují se ale všude na světě. „Při interpretaci výsledků jednotlivých studií je však třeba mít na paměti, že se jedná o velmi širokou skupinu polutantů, přičemž při jejich vzorkování a stanovování se používají různé postupy,“ řekla. Vždy je například potřeba vědět, jaký velikostní rozsah mikroplastů studie zkoumá.

Za pozitivní lze podle vědkyně považovat zjištění, že současné technologie úpravy pitné vody dokážou značnou část mikroplastů odstranit, i když na tento typ znečištění původně nebyly koncipovány. I přesto ale byly mikroplasty detekovány i v pitné vodě. Problematika mikroplastů je navíc mnohem komplexnější. „Plasty, a tedy i mikroplasty, obsahují vedle základního polymeru ještě nejrůznější přídatné látky, takzvaná aditiva. Ta plní řadu funkcí, může se jednat například o změkčovadla, plnidla, stabilizátory, zpomalovače hoření, pigmenty. V současnosti se ukazuje, že aditiva i další látky se mohou z mikroplastů ve vodě uvolňovat,“ uzavřela Novotná.

Zdroj: ČTK, ilustrační foto