Prodejny živých ryb v ČR se nemusí obávat obvinění z týrání zvířat. Jak si totiž portál Naše voda ověřil u představitelů Státní veterinární správy ČR (SVS ČR), prodej živých ryb nepředstavuje týrání zvířat.

Veterináři nicméně nevylučují, že k potenciálnímu týrání může docházet při přepravě zakoupených živých ryb do obydlí zákazníka. Jenže v takovém případě je „tyranem“ konkrétní občan, ne prodejce živých ryb. „Prodejce může prodávat ryby buď živé, nebo je může i usmrcovat. K tomu ale musí splnit podmínky zákona, tedy minimálně sedm dní předem oznámit místně příslušné Krajské veterinární správě prodej a musí k tomu mít vybavení. V praxi jde o sezónní prodej ryb, pro který platí stejná pravidla jako při prodeji ryb o Vánocích,“ konstatoval mluvčí SVS ČR Josef Duben.

Konkrétní podmínky prodeje ryb stanoví metodický pokyn SVS ČR v aktualizovaném znění z 20.11. 2008, který prodejcům ryb přinášíme:

Za účelem sjednocení postupu  krajských veterinárních správ a Městské veterinární správy v Praze (dále jen „KVS“) při sezónním prodeji ryb na samostatných prodejních místech ve  smyslu § 25 zákona č.166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“), SVS ČR vydává tento metodický návod.

1.  Sezónní prodej živých ryb na samostatném prodejním místě je dle § 25 odst. 3 veterinárního zákona podmíněn tím, že osoba, která hodlá provozovat sezónní prodej živých ryb, oznámí nejméně 7 dnů před zahájením prodeje  KVS, kdy a na kterém místě bude prodej zahájen a kdy bude ukončen. Způsob oznámení zahájení a ukončení prodeje ryb na samostatném prodejním místě KVS není stanoven, ale je nezbytné, aby   provozovatel tohoto zařízení prokázal, že toto oznámení provedl (písemně, e-mailem, podpisem v záznamech KVS). Oznámení k sezónnímu prodeji ryb na samostatných prodejních místech  nepodléhá správnímu poplatku. Nově oznámená samostatná prodejní místa  se v programu Klient  uvádí bez čísel, a to na seznam N01 – Stánkový sezónní prodej ryb. Akce se vkládají do definice HYG 2 – Běžný hygienický dozor (akce mimo VLPK).

2.  Povinností prodejce je zajistit místo, na kterém bude tuto činnost provozovat tak, aby odpovídalo požadavkům, které jsou stanoveny v § 7 a § 8 vyhlášky č.289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích naživočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství. Jedná se zejména o následující skutečnosti:

I. Samostatné prodejní místo pro prodej živých ryb musí být:

– vybaveno prodejním pultem s omyvatelnou, dobře čistitelnou, a dezinfikovatelnou pracovní deskou a dostatečně velkými káděmi na úchovu živých ryb v souladu s požadavky na pohodu zvířat a na jejich ochranu před týráním,

– umístěno tak, aby byl zajištěn co nejsnazší odtok odpadních vod do kanalizace a aby nedocházelo k roztékání odpadní vody při manipulaci s rybami,

– pro účely kontroly k dispozici doklad  o tom, kde byly ryby posledně sádkovány (např. dodací list, doklad o převzetí ryb).

II. Samostatné prodejní místo, kde bude provozovatel ryby při sezónním prodeji usmrcovat, kuchat a porcovat, popřípadě jinak upravovat, musí mít kromě požadavků na vybavení samostatného prodejního místa uvedeného v bodě I, také:

– dobře čistitelnou a dezinfikovatelnou pracovní desku, nože, paličku na omračování ryb a stěrky,

– dostatečný přívod pitné vody k omývání  pracovního pultu a odvod odpadní vody do kanalizace,

– nepropustné, uzavíratelné a označené nádoby na pevné vedlejší živočišné produkty; v případě materiálu 2. kategorie (leklé ryby) označené slovy„není určeno ke krmení zvířat“, v případě materiálu 3. kategorie (vnitřnosti, žábry apod.) –  “není určeno pro lidskou spotřebu“,

– v případě, že dojde ke smísení materiálu 2.  a 3. kategorie je všechen považován za materiál 2. kategorie.

Kromě shora citovaného právního předpisu se KVS  při výkonu veterinárního dozoru  řídí také zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Dále na úseku veterinární péče provádí KVS dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 písm. b), § 4 až 5a, § 9, 14a  a 17 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

Petr Havel