V dnešní době jsou v mořích k vidění velké větrné turbíny. Plovoucí Windcatcher je sice také velký, ale funguje podobně jako velká segmentová zrcadla velkých teleskopů. Stejného nebo ještě lepšího efektu při těžbě větrné energie dosahuje využitím velkého počtu malých rotorů. Windcatcher by měl být levnější, praktičtější, odolnější a výkonnější než srovnatelně velké větrné turbíny.

Po planetě profukuje spousta větrné energie. Stačí jenom vymýšlet co nejvíce efektivní systémy, které by tuto energii dokázaly těžit. Norská společnost Wind Catching Systems (WCS) nedávno představila pozoruhodný plovoucí systém Windcatcher, který to umí velice dobře. Je vskutku kolosální a svým výkonem několikanásobně předčí největší světové větrné turbíny. Oproti nim je přitom výrazně levnější a mohl by jim ihned v pohodě konkurovat.

Systém Windcatcher se svou výškou 324 metrů podstatně přesahuje pařížskou Eiffelovu věž. Na jeho konstrukci může být umístěno mnoho rotorů, podle dostupných údajů 117. K provozu systému bude možné využít zkušenosti těžařů ropy a zemního plynu, kteří pracují v oceánu. Podle WCS nabízejí rotory Windcatcheru dvojnásobnou aktivní plochu oproti momentálně největším konvenčním větrným turbínám – 15 MW Vestas V236.

Zároveň má Windcatcher výhodu v tom, že jeho malé rotory pracují lépe při rychlostech větru nad 40-43 kilometrů za hodinu, v nichž velké turbíny již musí omezovat provoz, aby nedošlo k jejich poškození. Ve výsledku by jediný Windcatcher měl utáhnout spotřebu celkem 80 tisíc průměrných evropských domácností.

Další předností Windcatcheru je modulární konstrukce, která se skládá z menších částí, jejichž výroba, doprava a montáž je jednodušší oproti velkým jednotlivým větrným turbínám. Jakmile je na moři instalovaná spodní plovoucí část Windcatcheru, tak je možné stavbu dokončit přímo na místě. Nejsou přitom nutné speciální jeřáby nebo plavidla, které celou záležitost dále prodražují. Konstrukce Windcatcheru má rovněž snadnější údržbu. Podle společnosti WCS je nemalou předností i to, že Windcatcher by měl mít životnost asi 50 let, zatímco u velkých turbín je to zhruba 30 let.

V porovnání s pozemními větrnými parky a solárními elektrárnami je sice Windcatcher stále o něco nákladnější na výrobu elektřiny, ale oproti stávající mořským systémům je úspornější. Další věc je, že momentální odhady nákladů vycházejí z počátečních instalací systémů. V případě jejich rozšiřování se výsledné ekonomické náklady na Windcatchery budou snižovat. Na druhou stranu, WCS ještě neposkytli detaily o svých prototypech, takže si na potvrzení jejich ambiciózních prohlášení ještě budeme muset ještě nějaký čas počkat.

Zdroj: www.osel.cz, Literatura: New Atlas 7. 6. 2021., ilustrační grafika (porovnání Windcatcher  a  Eiffelova věž): Wind Catching Systems.