Při návštěvě toalety, hlavně veřejné, se můžeme nakazit snadněji kvůli špinavým rukám, než bakteriemi nebo viry při použití záchodové mísy. Mýtů týkajících se bakteriálních rizik na toaletách je ale víc.

Je dobré si uvědomit, na co všechno sáhneme, než veřejný záchod použijeme: klika při vstupu ke kabinám, klika kabiny, splachovač, opět klika kabiny, vodovodní baterie při mytí rukou, vysoušeč, uzavírání baterie, klika při odchodu – to vše jsou zdroje neškodných, ale i nebezpečných bakterií.

Rozdíl je samozřejmě při použití veřejných a domácích záchodů. Samozřejmě že veřejné WC je frekventovanější. Velký mýtus je nakažení kapavkou, syfilis, virem HIV, který rozšířili nakažení touto nemocí. Bakterie syfilidy zahynou za pár vteřin, kapavky za několik minut, HIV virus hyne zaschnutím. Ovšem žloutenku typu A, úplavicí či roupem dětským se nakazit můžeme, proto je vhodnější se kontaktu na veřejném WC se sedátkem vyhnout.

Velmi důležité je mytí rukou, nestačí si jen ruce opláchnout pod vodou. Není nutné přímo používat desinfekční mýdla, nejvhodnější je mýdlo v dávkovači, než mýdlo ležící v životadárné laguně pro bakterie. Důležité je, do čeho si potom ruce otíráme. Doma by měl mít každý svůj ručník. Na veřejné toaletě je vhodnější jednorázový papírový ručník než látkový ručník a vysoušeč (donedávna se věřilo, že pro hygienu je to nejlepší, výzkum prokázal výrazné zvýšení bakterií na rukách). Pokud nejsou papírové ručníky k dispozici, je nejlepší si otřít ruce do svého papírového kapesníku.

Nic se ovšem nemá přehánět. Náš imunitní systém je uzpůsoben k boji proti bakteriím. Pokud se kontaktu s nimi občas nevyhneme, vlastně ho do budoucna trénujeme, aby stále dobře fungoval. Úzkostlivé dodržování čistoty a hygieny může přerůst v psychické onemocnění zvané mysofobie, což je chorobný strach z bakterií a špíny.

Zdroj: Naše voda, foto archiv Naše voda