Teoreticky by měly kapky deště, vážící až padesátkrát více než komáři, případně další hmyz, při srážce tyto živočichy zabít. O tom, proč po dešti neleží na zemi tisíce komářích mrtvolek, informuje týdeník Týden.

Chování komárů v dešti studovali vědci z Georgia Institute of Technology v Atlantě pomocí vysokorychlostní kamery, která pořizuje 4000 snímků za sekundu. O svých výsledcích informují v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Zjistili, že komáři dovedou dešťovým kapkám překvapivě dobře odolat. Velký rozdíl v hmotnosti způsobuje, že kapka při srážce ztratí jen nepatrnou část své hybnosti. Komár se nesnaží udržet stejnou letovou hladinu, prostě se kapkou nechá „spláchnout“. Propadne se až na dvacetinásobek své délky. Není však zcela pasivní. Kdyby nic neudělal, zřítil by se rychlostí devět metrů za sekundu k zemi. Pomocí pohybů nohou a křídel se proto snaží dostat ze spodní části kapky, velmi rychle se od ní odpoutá a svůj let stabilizuje. Déšť proto představuje hrozbu jen pro komáry letící nízko nad pevným povrchem nebo vodní hladinou.

Komáří tělo nárazem nijak neutrpí. Chrání ho pružná vnější kostra. „Kdybychom stejnou srážku zvětšili do lidského měřítka, nepřežili bychom ji. Bylo by to, jako kdyby nás srazilo auto,“ říká Andrew Dickerson, jeden z autorů studie.

Zdroj: Týden