Maximálním projektovaným špičkovým výkonem sedm m3/s pitné vody a současným výkonem okolo tří m3/s pitné vody se řadí úpravna vody Želivka k největším úpravnám vody v Evropě a je největší úpravnou vody v České republice. Úpravna vody Želivka, která se od roku 2021 nazývá Voda Želivka, a. s. a která podstoupila v minulých letech rozsáhlou modernizaci, vyrobila za půl století své existence téměř pět miliard metrů krychlových pitné vody. Voda je do úpravny dodávána z vodárenské nádrže Švihov a z ní pokračuje do vodojemu v Jesenici. Podíl Želivky na zásobování Prahy pitnou vodou se pohybuje okolo 74 procent. Vodu z Želivky kromě Prahy odebírají i Středočeši a lidé na Vysočině. Praha získává část vody také z vodního zdroje Káraný. Před 50 lety, 1. února 1973, byly zahájeny pravidelné dodávky pitné vody z vodního díla Švihov do Prahy.

Úpravna vody Želivka byla uvedena do provozu v květnu 1972. Voda je do úpravny dodávána z nádrže Švihov, která má objem 266,5 milionu m3 vody. Z úpravny u nádrže Švihov odtéká voda gravitačně štolovým přivaděčem, který je dlouhý téměř 52 kilometrů a končí v Jesenici u Prahy. Tunel Želivka, který byl ražen hornickým způsobem, je podle některých zdrojů čtvrtým nejdelším vodním tunelem v Evropě a 15. na světě.

Základní technologií úpravy vody je koagulační filtrace s dávkováním síranu hlinitého. Pitná voda je zdravotně zabezpečena ozonem a chlorem.

Stavbu přehrady si v minulosti vynutil především hrozící nedostatek pitné vody v rostoucí pražské aglomeraci. Poměrně vzdálená řeka Želivka byla vybrána proto, že nabízela nejčistší vodu a z dostupných toků relativně nejsnazší možnost její ochrany. Protéká totiž poměrně řídce osídleným územím s malým průmyslovým zatížením.

Výstavba velkoobjemového zdroje pitné vody byla zahájena v polovině 60. let minulého století. Více než 58 metrů vysoká sypaná hráz byla dokončena po deseti letech v roce 1975. Koruna hráze, která vyrostla zhruba čtyři kilometry před ústím Želivky do Sázavy nedaleko Zruče nad Sázavou, je dlouhá 860 metrů. Součástí stavby jsou mimo jiné železobetonový sdružený objekt, který tvoří dvě odběrné věže a bezpečnostní šachtový přeliv, a úpravna vody s usazovací nádrží s 25 metrů vysokou hrází.

Po napuštění přehrady vzniklo jezero o rozloze zhruba 1600 hektarů (zatopená plocha) a celkovém objemu 266 milionů m3 vody. Vzdutí na Želivce dosahuje vzdálenosti 38 km od hráze a zabírá tak zhruba dvě pětiny toku řeky. Obvod nádrže je při maximální hladině zhruba 150 kilometrů. Nádrž zadržuje vodu z celého povodí Želivky, které činí 1178 km2. Podle objemu vody v zásobním prostoru i odebíraného množství je největší vodárenskou nádrží nejen v Česku, ale i ve střední Evropě.

Velkým oříškem pro projektanty bylo vyřešit dopravu vody do Prahy. Po řadě sporů zvítězil projekt tlakového tunelového přivaděče. Původně zavrhovaný jako velmi nákladný získal podporu údajně proto, že se při jeho stavbě mohlo využít zkušených pracovníků z uranového průmyslu, kteří již kvůli zdraví nemohli těžit rudu. Téměř 52 kilometrů dlouhá štola či tunel o světlém průměru 260 cm začíná v úpravně vody v Nesměřicích u hráze a končí nedaleko Jesenice u Prahy, vede i pod koryty řek Sázavy a Blanice.

Vybudování vodního zdroje si vyžádalo řadu dalších doprovodných staveb. Kvůli zachycení splavenin byly postaveny dvě vodní nádrže na přítocích (Trnávka, Němčice) a opravena přehrada na Želivce u Sedlice na Pelhřimovsku. Bylo postaveno 35 km nových silnic včetně mostu přes přehradu, stovky km vodovodů a řada dalších vodohospodářských staveb.

Výstavba tohoto gigantického díla výrazně zasáhla do životů místních obyvatel i krajiny. Z mapy zmizela historická městečka Dolní a Horní Kralovice, Zahrádka a několik menších osad (Švihov), zdemolováno bylo téměř 900 staveb, mimo jiné zámek, kostel a železniční nádraží. Pro obyvatelé zatopených obcí byly postaveny „nové“ Dolní Kralovice v katastru nedaleké obce Vraždovy Lhotice a byty v okolních městech. Asi sedm stovek hektarů vymýcených lesů většinou kompenzovala nová výsadba.

Přehrada nezasáhla jen do životů lidí ze zatopených domů, ale i mnoha lidí v okolí. Vinou přísných ochranných pásem je oblast nevyužitelná rekreačně (v prvním pásmu platí zákaz vstupu) a ztížené jsou zde i možnosti podnikání. Další dvě pásma hygienické ochrany, ve kterých platí různá omezení, totiž zahrnují celé povodí s řadou průmyslových sídel, na omezení doplácejí třeba místní zemědělci. Kuriozitou jsou nedokončené mosty tzv. protektorátní dálnice nad hladinou a dvoupatrový most nynější D1, která vede podle nádrže.

Zdroj: ČTK, foto Želivka