Voda sice tvoří podstatnou část povrchu naší planety, ale kromě toho také nenápadně prosakuje do zemských hlubin. Extrémní experimenty na urychlovačích prozradily, že voda prosáklá z povrchu nejspíš reaguje se svrchní částí vnějšího jádra a vytváří zvláštní tenkou vrstvu mezi vnějším jádrem a pláštěm, jejíž původ byl doposud neznámý.

Yongjae Lee z jihokorejské Yonsei University a jeho spolupracovníci možná vyřešili jednu letitou geologickou záhadu. Seismologové před pár desítkami let zjistili, že vnější jádro Země je obalené specifickou vrstvou o mocnosti pouhých pár set kilometrů, podle nepříliš známé klasifikace z poloviny 20. století geofyzika Keitha Edwarda Bullena z University of Sydney označované jako E prime layer (E’). Původ této vrstvy byl až doposud záhadou. Lee a spol. dospěli k závěru, že voda z povrchu Země po miliardy let prosakuje až k zemskému jádru, nejspíš v souvislosti s deskovou tektonikou.

V oblasti rozhraní mezi silikátovým zemským pláštěm a vnějším jádrem, což je koule tekutého železa a niklu, v hloubce 2 891 kilometrů pod našima nohama, povrchová voda reaguje s vnějším jádrem a vytváří zmíněnou doposud záhadnou vrstvu. Vědci se samozřejmě nedostali k vnějšímu jádru. To pro nás asi ještě dlouho zůstane zhola nepřístupné. Udělali ale extrémní experimenty, v nichž za vysokých tlaků simulovali reakci povrchové vody s vnějším jádrem.

Jak uvádí Leeův kolega Dan (Sang-Heon) Shim, vědci dlouho věřili, že mezi vnějším jádrem a zemským pláštěm probíhá jen minimální výměna materiálu. Jejich výzkum ale ukázal, že to mu je právě naopak. Mezi jádrem a pláštěm podle všeho probíhá intenzivní výměna a vnitřek planety je dynamičtější, než bychom řekli. Také vyšlo najevo, že globální cyklus vody je mnohem rozsáhlejší, než se zdálo a sahá až k zemskému jádru.

Zdroj a plné znění zprávy na: https://www.osel.cz/13179-voda-z-povrchu-zeme-prosakuje-k-zemskemu-jadru.html, ilustrační foto Naše voda