Na rizika nebezpečných jezů, ale i problémy suchých jezů s nedostatkem vody v ČR dnes na společné tiskové konferenci v Praze poukázali společně zástupci Českého svazu kanoistů (ČSK), Vodácké školy záchrany (VŠZ) a Hasičského záchranného sboru ČR (HZS).

Vodácká sezóna se totiž nezadržitelně blíží. I letos vyrazí mnozí lidé na řeky a stráví zde své dovolené. Dle odhadů vodáckých organizací se této volnočasové aktivitě věnuje až 630 000 lidí ročně a v této souvislosti opět vyvstává otázka, jestli jsou řeky bezpečné. Již několik let probíhá akce za bezpečnější jezy, která je společnou aktivitou ČSK, VŠZ a HZS, kdy se daří ve spolupráci s jednotlivými povodími zabezpečovat ty nejvíce nebezpečné jezy varovnými cedulemi a házecími podkovami. Nejvíce podkov pro laickou záchranu osadilo Povodí Moravy, Vltavy a Ohře.

„Velmi vítáme ochotu jednotlivých povodí a některých obecně prospěšných společností, že jsou ochotny investovat do zabezpečení jezů. Vodní turistika totiž dávno není sportem několik lidí, ale s nadsázkou poloviny národa,“ poznamenává Pavel Šálek z ČSK. Bohužel ale jezů, které by byly připraveny i na zásah hasičů, jsou jen jednotky.

Petr Ptáček z VŠZ, která se věnuje větší bezpečnosti na řekách, k tomu dodává: „Pokud hasiči přijedou k jezu, kde není možnost se adekvátně zajistit, mohou se sami velmi snadno dostat do ohrožení života. Jez není nebezpečný jen pro tonoucího, ale i pro toho, který mu jde pomoci. Ze 133 jezů však má pouze 6 alespoň nějakou přípravu pro zásah HZS a to je velmi málo.“

Na jezech ročně utone okolo 10 lidí (z nich je vodáků zhruba polovina, další jsou lidé, kteří se v jezu koupou, náhodně do něho spadnou atd.) a další desítky jsou odvezeny ve vážném stavu do nemocnic. Přitom jeden den pobytu na jednotce intenzivní péče stojí 25 – 50 000 Kč/den, což u některých nehod znamená náklady přes 1 mil. Kč. Za tyto finance, pokud by byly vloženy pro prevence, by se dalo vybavit několik jezů. A dle statistik výjezdů HZS se ukazuje, že když je na jezu alespoň nějaké zabezpečení, nemusí hasiči na něm vůbec zasahovat. Lidé jsou zde více obezřetní.

Vodáky ale trápí i suché jezy. Letní měsíce často znamenají i snížené průtoky v řekách a pod některými jezy se tvoří dlouhá a suchá místa. Veškerá voda je zde svedena do elektráren a vodákům v řece nic nezůstane. Statisíce lidí jsou tak nuceni obnášet často i dlouhá kameniště pod jezy, kde také hrozí úrazy. Situace je obdobná, jako kdyby na každé cyklostezce byla řada míst, kde musí cyklista slézt z kola a nést je desítky metrů mnohdy obtížně průchodným terénem. „Upřednostňování výroby elektřiny před všemi ostatními funkcemi řeky z ekonomických důvodů je mylné, malé elektrárny na řekách vyrábějí nevýznamné procento energie a naopak ekonomický přínos vodní turistiky pro některé regiony je obrovský,“ doplňuje Petr Ptáček, který společně s ČSK založil stránky www.suchejezy.cz.

Pavel Šálek z ČSK k tomu doplňuje: „Budu usilovat o to, aby suché jezy přestaly být suché, protože tohle už je stanoveno v manipulačních řádech vodních děl, ale odpovědní úředníci většinou zůstatkové minimální průtoky nekontrolují a umožňují tím podnikat nepoctivým elektrárníkům proti pravidlům, na rozdíl od těch poctivých, kteří minima dodržují.“

Rizika na jezech: Člověk zachycený v tzv. „válci“ nemůže od jezu odplavat, protože je neustále strháván proudem zpět. Jakmile se dostane až pod přepad, je zatlačen proudem vody ke dnu a po chvíli ho voda zase tlačí nahoru. Tím zde rotuje, ztrácí orientaci a nemá čas na svou záchranu. Jeho priorita je najít hladinu a nadechnout se, než je zase zatlačen ke dnu.

Naše voda, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová