Jedním z mnoha mýtů týkající se kouření je neškodnost nebo alespoň o mnoho nižší škodlivost kouření vodních dýmek. Teze je přitom založena na čistících schopnostech vody, přes kterou prochází dým. Jenže ani voda všechno nevyčistí.

Skutečností je, jak uvádí facebooková stránka portálu Naše voda, že při dlouhodobém používání je na tom vodní dýmka se škodlivostí téměř stejně jako cigareta. Menší škodlivost spočívá maximálně v méně častém používání. Voda ve vodní dýmce rozhodně neabsorbuje veškeré škodliviny. Hlavně slouží k ochlazování dýmu a na množství škodlivin v něm nemá skoro žádný vliv.

Množství dehtu a benzpyrenu jsou velmi vysoké i přes projití dýmu vodou. Dehet vodní dýmky je sice jiného složení, ale to neznamená, že nám nezpůsobí stejné potíže jako dehet z cigaret. Je ale pravda, že při kouření cigaret zhruba o 900°C je dehet více karcinogenní, než ve vodní dýmce při 450°C. Ovšem srovnávat škodliviny u obou by nebylo přesné, každý kouř má jiné složení.

První dýmky, lépe řečeno jejich záznam, se objevil v Indii. Tyto vodní dýmky vypadaly proti současným ještě primitivně, používala se skořápka kokosového ořechu, ze které vedla trubice. V takovéto vodní dýmce se kouřil hašiš a opium, později navlhčený tabák, na který se přímo dávaly žhavé uhlíky. Kouření vodní dýmky se rychle rozšiřovalo, nejdříve do Egypta, odkud potom putovala do ostatního arabského světa. V Persii pak nahradili kokosový ořech keramikou.

Modernější forma vodní dýmky vznikla v Turecku pod názvem Nargilé v roce kolem roku 1623 – 1640. Její obliba rychle pronikala do sousedních států. Název „shisha“ vznikl až v Egyptě. Vodní dýmka v dnešní podobě se začala používat koncem 19. a začátkem 20. století v Evropě a Americe, kde představovala dočasnou módní vlnu. S nástupem cigaret a zřejmě i zrychleným životním stylem ustoupila ale do pozadí. V dnešní době se ovšem opět zařazuje mezi oblíbené činnosti, hlavně i s nástupem čajoven a díky větší možnosti cestovat do zahraničí.

Kouření vodní dýmky byla dříve mužská záležitost, pokud žena kouřila dýmku, byla považována za ženu lehčích mravů. V islámských zemích, kam emancipace ještě nedorazila, platí toto pravidlo dodnes.

Facebook Naše voda