Vodní koridor Dunaj–Odra–Labe (D-O-L), který počítá s redistribucí vody mezi povodími budí u značné části veřejnosti nedůvěru. Jak ale píše v časopisu Stavebnictví absolvent Fakulty inženýrského stavitelství ČVUT v Praze Jaroslav Kubec, nejde o první projekt svého druhu.

Zajímavou inspirací může být podle Kubce například průplav Mohan–Dunaj, jehož trasa probíhá nedaleko západní hranice ČR. Jaké byly důvody k vytvoření tohoto průplavu, rozebírá autor v následujících bodech:

Vliv průplavu Mohan–Dunaj na vodohospodářskou bilanci a na průtoky v řekách měl být podle původních představ zcela neutrální. Z toho vyplynul požadavek na přečerpávání veškeré vody, potřebné na proplavování plavebními komorami, z dolních zdrží do sousedních zdrží horních, tj. na důslednou recirkulaci.

Přečerpávání muselo být omezeno na noční hodiny, během kterých je možno odebírat levnější proud. Z toho důvodu bylo třeba navrhovat kapacitu čerpacích stanic zhruba na trojnásobek průměrných nároků plavebních komor. Bylo rozhodnuto o instalaci dvou čerpacích soustrojí o kapacitě 2×7 = 14 m3s-1.

Souběžně s výstavbou průplavu Mohan–Dunaj řešilo Bavorské ministerstvo pro rozvoj území a životní prostředí nedostatek vodních zdrojů v severní části Bavorska, kde na jednoho obyvatele připadá třikrát méně zdrojů než v oblasti jižní (v podhůří Alp), přičemž v suchých obdobích se tato disproporce zvyšuje a dosahuje poměru až 1:4,5. Ukázalo se, že pasivní vodohospodářskou bilanci v severním Bavorsku (zvláště v norimberské aglomeraci) nelze racionálně řešit výstavbou akumulačních nádrží.

Proto bylo dohodnuto zvýšení kapacity čerpacích stanic na každém stupni průplavu instalací dalších tří soustrojí, tj. celkem na 5×7 = 35 m3s-1 (obr. 1). Voda se čerpá z Dunaje (střední kóta hladiny 338,2 m n. m.) přes pět stupňů až do vrcholové zdrže na kótě 406 m n. m. (celkový překonávaný spád tedy činí 67,8 m). Odtud stéká k řece Regnitz jak sestupnou větví průplavu, tak menšími toky, jejichž průtok významně zlepšuje (obr. 2). V kritickém profilu řeky Regnitz pod Norimberkem (vodočet Hüttendorf), kde průtoky dříve klesaly až na 12 m3s-1, je tak zaručen průtok 22 m3s-1 v zimním, resp. 27 m3s-1 v letním období. Pro srovnání je možné uvést, že potřebná kvalita vltavské vody v Praze (v profilu odběru vody pro vodárnu v Podolí) vyžaduje průtok 40 m3s-1 z poslední nádrže vltavské kaskády ve Vraném nad Vltavou.

Odběr vody z Dunaje nesmí ovšem narušit ani bilanci v této řece, která při odbočení průplavu u Kelheimu vykazuje střední roční průtok 364 m3s-1, tj. o málo větší než řeka Labe ve Hřensku. Jakmile tedy klesne průtok v Dunaji pod 140 m3s-1, odběr se přeruší a dodávku vody krátkodobě převezmou vyrovnávací a intervenční nádrže, zřízené v rámci přečerpávacího systému. Ve středním roce dodá systém do povodí řeky Regnitz, resp. Mohanu 150 mil. m3 vody. Z toho připadá na dunajskou vodu 125 mil. m3 a na vodu zachycenou v intervenční nádrži Brombach 25 mil. m3. V suchých letech může systém dodat až 300 mil. m3, tj. množství odpovídající ovladatelnému objemu vltavské nádrže Lipno.

Zajímavé je, že systém – i při spotřebě energie na přečerpávání – je v podstatě energeticky aktivní. Je to dáno jednak tím, že spád sestupné větve k Mohanu a dále k Rýnu (na kterém může být voda částečně energeticky využita) je větší, než spád větve výstupní, jednak skutečností, že prvé dva stupně na řece Altmühl jsou vybaveny reverzními soustrojími, které při vyšších průtocích dodávají energii.

Zdroj: Časopis Stavebnictví, foto: Říčka Roth je za sucha napájena vodou z průplavu Mohan–Dunaj. Snímek obnoveného historického jezu umožňuje alespoň vizuálně posoudit i kvalitu vody přiváděné průplavem z Dunaje.