Portál průmyslováekologie.cz zveřejnil obsáhlý rozhovor s odborným asistentem Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) Filipem Wannnerem. Formou seriálu jej nabízíme i čtenářům portálu Naše voda.

Když se začalo diskutovat o poplatkové novele vodního zákona, debata se bohužel stočila především na problém zvyšování poplatků za odběr podzemních vod. V současné době je poměr zdrojů podzemních a povrchových vod pro výrobu vody pitné vyrovnaný v poměru cca 1:1 s tím, že se v dlouhodobém měřítku tento poměr nijak výrazně nemění. Podle údajů Státního zdravotního ústavu dosahuje počet obyvatel zásobených pitnou vodou z podzemních zdrojů cca 4 miliony, další zhruba 2 miliony obyvatel jsou zásobovány pitnou vodou ze smíšených zdrojů, tedy jak z podzemních, tak i povrchových vod. Zvyšování poplatků za odběr podzemních vod by se tedy projevilo ve zvýšení plateb za vodné pro více jak polovinu obyvatel ČR. Daleko větší problém stranou pozornosti všech hlavních médií však bylo zvýšení poplatků za vypouštěné znečištění. Jednotliví provozovatelé čistíren odpadních vod se musí řídit platným vodoprávním rozhodnutím a dodržovat vodoprávním úřadem stanovené ukazatele znečištění, které vycházejí z nařízení vlády č. 401/2015 Sb. Nařízení vlády o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Současně jsou dle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách definovány tzv. poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Návrh poplatkové novely výrazným způsobem zpřísňoval jak koncentrační, tak i objemové limity pro placení těchto poplatků.

Doba pokročila, účinnost čištění se zvýšila a dostali jsme se do situace, že některé poplatky přestaly mít svůj význam poplatků, protože při správné provozovatelské praxi nebylo problém plnit limity nutné pro možnost neplacení výše zmíněných poplatků. Dalo se uvažovat o určité úpravě, protože poplatek, když ho nikdo neplatí, není poplatkem. Resp. nemá motivační efekt pro provozovatele zvýšit nad rámec svých povinností vyplývajících z příslušného vodoprávního rozhodnutí účinnost čištění odpadních vod. Ministerstvo životního prostředí však k novelizaci poplatků za vypouštěné znečištění přistoupilo tím způsobem, že pokud tyto poplatky doposud neplatil téměř nikdo, nastavíme limity tak, že budou platit téměř všichni. V případě fosforu to byly takové limity, že by platili za vypouštění opravdu všichni. A dopad na konečné ceny stočného by byl daleko vyšší než dopad na ceny vodného v případě uvažovaného zvýšení poplatků za odběr podzemních. Připravená novela tedy byla v oblasti poplatků očištěna a nyní je tak novelou technickou, která implementuje nové požadavky evropských směrnic.

Koncem minulého roku byla přijata novela nařízení vlády 401/2015 Sb. S tímto nařízením bylo přijato usnesení vlády, že MŽP připraví v průběhu roku 2016 novelu přílohy 7 tohoto nařízení, které se zabývá BATy – nejlepšími dostupnými technologiemi. Toto nařízení vlastně implementuje směrnici EU 271/91/EHS o čistění městských odpadních vod a stanovuje emisní standardy v jednotlivých parametrech pro jednotlivé velikostní kategorie. V EU platí princip imisního principu stanovování těchto limitů. To znamená, že emisní standard je tou nejbenevolentnější hodnotou, kterou může příslušný vodoprávní úřad povolit. Při stanovování by se ale mělo přihlížet ke stavu daného vodního útvaru a konkrétní limit by se měl určit tzv. „kombinovaným způsobem“. S tímto způsobem stanovování konkrétních limitů byly ale velké problémy, a tak vznikl BAT. Takže nyní máme dvě hodnoty ukazatelů znečištění. Jeden se jmenuje Emisní standard, druhý je Emisní limit dle BAT. Výpočty limitů se provádějí kombinovaným způsobem s přihlédnutím ke stavu vodního toku, do kterého je zaústěn výtok vyčištěné odpadní vody z ČOV a pokud by se limit nevešel do rozhraní mezi emisním standardem a limitem BAT, tak se stanoví pro tuto lokalitu limit BAT. Tento princip v řadě případů usnadnil rozhodování vodoprávních úřadů, protože stanovování kombinovaným způsobem je poměrně náročné a v některých případech chybí potřebná data o stavu vodních toků. Současně vlastníky a provozovatele ČOV ochránil od stanovování limitů, které by byly nedosažitelné, či jen za cenu ohromných provozních a investičních nákladů.

V první řadě neplatí základní princip, uplatňovaný v oblasti kvality vypouštěných odpadních vod v EU – tedy nastavení základní dosažitelné úrovně BAT tam, kde se může většina znečišťovatelů bez problémů dostat a pod touto úrovní nastavit poplatkovou politikou, oborem konsensuálně přijatou motivační úroveň znečištění, kde se při podkročení může znečišťovatel vyhnout placení poplatků. Aktuální tlak na výrazné zpřísnění BAT tak může znamenat, že vlastník VaK nedávno postavil či zrekonstruoval ČOV, a přesto bude ze strany vodoprávních úřadů v případě nevyhovujícího stavu v dotčeném vodním útvaru či v návaznosti na schválené opatření v schválených Plánech nucen realizovat další úpravy a investice. Například v případě ukazatele fosforu do této chvíle „stačí“ simultánní srážení solemi železa či hliníku v aktivačních nádržích. Problém je ten, že v rámci procesu biologického čištění odpadních vod není možné dávkovat síran železitý pro jeho úplné odstranění ať už z důvodu negativního ovlivnění pH v aktivační nádrži, či jen z prostého faktu, že fosfor je současně důležitým nutrientem pro řádný vývoj a fungování bakterií aktivovaného kalu, které zajišťují biologické čištění odpadních vod. Tato technologie nyní nebude stačit a bude nutné vybudovat třetí – terciální stupeň čištění srážení fosforu až po procesu biologického čištění odpadních vod a separace vyčištěné odpadní vody od aktivovaného kalu. Vybudovat prostě další technologii, což znamená další dodatečné investiční a provozní náklady. Pokud chce majitel nebo provozovatel ČOV plnit limity, které jsou již nyní přísné, musí být schopen dlouhodobě dosahovat hodnot pod úrovní těchto limitů, protože musí počítat s rezervou pro nenadále situace. Zvolená technologie musí garantovat daleko nižší limity, než pouze hranici požadovaného limitu.

Evropská směrnice o čištění odpadních vod stanovuje emisní standardy ukazatelů znečištění a současně ustanovuje takzvané „citlivé oblasti“ pro dusík a fosfor. My, tedy Česká republika jsme se rozhodli, že celé území republiky prohlásíme dobrovolně jako „citlivé území“. Z vlastní iniciativy. Tedy i s přísnějšími požadavky na účinnost čištění odpadních vod, než jaké by byly požadavky ze strany EU.

Zdroj: www.prumyslovaekologie.cz, ilustrační foto Naše voda