Zátěž krajiny chemickými prostředky se za posledních 30 let snížila. V rozhovoru pro týdeník Zemědělec to uvedl ředitel Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd (VÚMOP) Radim Vácha.

Ten mimo jiné uvedl: „ V posledních čtyřech letech jsme řešili otázku využití fluvizemí, to znamená niv podél velkých řek, což jsou půdy tradičně velmi úrodné, ale patří mezi nejzatíženější. Situace se v poslední době velmi zlepšila. Například v druhé polovině 90. let byla dost problematická v oblasti Labe i dalších velkých řek, protože neexistovalo zdaleka takové množství čistíren odpadních vod jako v současnosti, takže se tam vyskytovaly prvky jako kadmium, měď a podobně. Byly tam rovněž zvýšené perzistentní organické polutanty, například polycyklické aromatické uhlovodíky, což je typický výstup ze spalovacích procesů.

V současnosti již podle Váchy není situace tak problematická. V České republice je minimum oblastí s rizikem přestupu nežádoucích látek do plodin. Z hlediska ekologického zemědělství záleží na tom, na jaké půdě se hospodaří a jak se na ní hospodaří. V tom může být veliké plus ekologického zemědělství. „Například zmíněné kadmium, které patří mezi vysoce mobilní prvky, může vstupovat do rostlin a má také zdravotní význam. Jeho mobilita se však může velice jednoduše ovlivnit tím, že se půda udržuje v oblasti neutrálního pH. S kyselostí stoupá mobilita, přechází víc do rostlin. Rizikový prvek se dá však do jisté míry imobilizovat třeba aplikací kvalitního organického hnojiva, nepřestupuje tak do rostlin, v podstatě se naváže na půdní sorpční komplex. Pokud by daná lokalita byla výrazně kontaminovaná, nepomohlo by ani toto opatření a musela by být vyjmuta ze zemědělského půdního fondu,“ konstatoval Vácha.

Zdroj: Zemědělec, ilustrační foto (Polabí) Naše voda – Nina Havlová