V České republice je současné době velice aktuální téma výstavby čistíren odpadních vod (ČOV) v menších obcích. Méně se však již věnuje prostor tomu, co všechno obnáší jejich provoz. Portál Naše voda zveřejňuje v této souvislosti některé otázky, nad kterými by se měly obce zamyslet, než zečnou problém řešit, tak jak je uvádí společnost Insta.

Základní otázkou po vybudování nové ČOV pro obec je, zda si zabezpečí její provoz vlastními prostředky nebo se obrátí na specializovanou společnost, která se tak stane provozovatelem ČOV a kanalizační sítě.

V případě individuálního čištění odpadních vod lze povinnosti obce rozčlenit podle toho, jak se nakládá s čištěnými vodami. Ty mají z hlediska vodního zákona stále charakter odpadních vod. Pokud je systém kanalizací určen pro veřejnou potřebu, je vztah přenesen na vlastníka této sítě nebo na provozovatele.

Jak již bylo načrtnuto, uživatel – tedy vlastník nemovitosti – nemusí být automaticky provozovatelem ČOV. K provozování si může najmout odbornou firmu, která zajistí odpovídající servis. I v tomto případě však uživateli zůstávají některé povinnosti, zejména kontrolovat, zda zařízení je či není v chodu. Uživatel může kontrolovat ČOV také vizuálně, např. zda se produkují bublinky nebo dokonce podle zápachu.

Odborný provozovatel může sledovat zařízení rovněž vizuálně, je při tom však schopen lépe posoudit účinnost ČOV podle množství a vzhledu produkovaného kalu. Vhodné jsou ČOV, které mají řídící jednotku s pamětí umožňující archivaci základních údajů z jejich provozu a umožňují tak přenosy havarijních stavů bez přímé obsluhy.

Obvyklou povinností provozovatele je rovněž zajistit konečné zneškodnění kalu. Ten může být pro ČOV provozním problémem. Množství produkovaného kalu závisí na typu ČOV a nastaveném režimu. Je proto třeba najít soulad mezi intervaly vyvážení kalu, aby se tento provozní náklad minimalizoval.

Vztah vlastníka a provozovatele – výhody a nevýhody spojení těchto funkcí

Je důležité si uvědomit, že správa majetku není totéž co provozování kanalizační infrastruktury, a naopak že vlastníkovi zůstanou vždy jisté povinnosti. S provozováním stokové sítě a ČOV souvisí řada úkonů jak čistě provozních, tak i administrativních. Větší provozovatelské organizace, vodárenské společnosti, jsou na tyto činnosti vhodně připraveny.

„V případě, že se obec rozhodne oslovit jako provozovatele odbornou firmu, je velice důležitá smlouva, ve které se přesně určí vztahy mezi provozovatelem a vlastníkem konkrétního vodovodního řádu a stanoví se jejich povinnosti,“ upozorňuje  Aleš Zapletal ze společnosti INSTA CZ, která má na Moravě zkušenosti s provozem celkem 83 kilometrů kanalizačních síti a ročně odvede a vyčistí více než 480 000 m³ odpadních vod.

Převedením provozování na jiný subjekt ztrácí vlastník část pravomocí, případně se tyto pravomoci pozměňují – např. tvorba stočného již nemusí být plně v jeho kompetenci. Proto je vhodné do provozní smlouvy zahrnout způsob schvalování ceny stočného. Vodárenská společnost, provozující kanalizace v rozsáhlejší oblasti, často prosazuje princip solidárního stočného, kdy znečišťovatel s výhodnými podmínkami pro provoz kanalizace „dotuje“ území s náročnějšími provozními podmínkami.

V řadě případů se prokáže, že síť pokrývající více obcí je prokazatelně hospodárnější než dílčí řešení. Hlavním úkolem svazku je proto správa společného majetku, přebírá tudíž povinnosti vlastníka infrastruktury. Svazek obcí opět nemusí být provozovatelem své kanalizace a může tedy k tomuto účelu oslovit odbornou firmu.

 Zdroj: INSTA.CZ