Recyklace a tedy opětovné využití všech myslitelných materiálů je v celém světě včetně EU i ČR předmětem mnoha projektů, cílů a dotací. Naše země však stále odmítá zahrnout do opětovného využití „materiál“, který by si to z mnoha důvodů zasloužil – totiž vodu.

Opětovné využití vody, například z čistíren odpadních vod (ČOV) má přitom menší dopad na životní prostředí, než jiné alternativní využití vody. V podmínkách naší země, jak ostatně nedávno uvedl v rozhovoru pro portál Naše voda i ředitel SOVAK ČR Vilém Žák, lze navíc využití recyklované vody považovat také za způsob, kterým lze prodloužit dobu, po kterou je voda z dešťových srážek „přítomná“ na území ČR. Voda ze srážek upravená v úpravnách vod na pitnou vodu, z níž se následně stane odpadní voda končící na ČOV, z nichž je vypouštěná do recipientu, se u nás při této praxi moc dlouho nezdrží, a odtéká do zahraničí. ČR přitom jinou vodu než vodu z dešťů prakticky nemá, neboť, což je donekonečna a pravdivě opakováno, je střechou Evropy. O to důležitější by proto bylo srážkovou a následně odpadní recyklovanou vodu několikrát „protočit“ a opětovně využít. Zvláště pak, když EU počátkem letošního června zveřejnila Nařízení o minimálních požadavcích pro opětovné použití odpadních vod, které mimo jiné harmonizuje minimální požadavky pro zavlažování plodin v závislosti na jejich použití.

Jsou to totiž hlavně zemědělci, kteří tlačí na využívání odpadních vod, což je ovšem nejrizikovější způsob použití. Možná i to je důvodem, proč je v naší legislativě fakticky zakázáno recyklovanou vodu používat všude, s výjimkou areálů, kde recyklovaná voda vzniká. Recyklovaná odpadní voda v ČR není právně považována za „zdroj vody“, a z toho vyplývají všechny následné regulace. V širším opětovném využití vyčištěné (recyklované) vody ale vidí budoucnost i sama EU a dokonce i laická veřejnost. Podle letošního průzkumu agentury IBRS podporuje opětovné využívání vody v průmyslu 95 procent dotázaných, s využíváním recyklované vody počítá i strategie „Farm To Fork“ a už dnes je dokonce v řadě zemí povoleno využití upravených odpadních vod k pitným účelům. To zatím není v ČR nutné, stejně jako využití recyklované vody v zemědělství k pěstování plodin pro lidskou spotřebu. Opětovné využití recyklované vody v průmyslu by však neměl být žádný problém ani u nás a dříve či později k tomu stejně dojde v míře podstatně vyšší, než dnes. Vytvořit k tomu alespoň základní předpoklad v tuzemské legislativě, konkrétně ve vodním zákonu, by tak bylo veskrze praktické, zvláště pokud si našinec uvědomí, jak dlouho proces schvalování některých zákonů v naší zemi trvá. Zmiňované Nařízení EU by přitom mělo být pro členské země závazné od roku 2023 – a to není zas tak za dlouho.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto (recyklace vody na poušti): Veolia