Závlahy jsou v Česku vybudovány jen přibližně na čtyřech procentech zemědělské půdy, v posledních letech je však pěstitelé kvůli častějšímu suchu postupně instalují na dalších polích. ČTK informaci získala z údajů ministerstva zemědělství (MZe).

Do modernizace a rozšiřování závlah investují například zelináři, aby v období změny klimatu a častějšího sucha zajistili plodinám dostatek vláhy. Část investic pomáhají pokrýt dotace, které však podle zelinářů nejsou vzhledem k poptávce dostatečné. Zároveň kvůli dražším energiím i vyšším poplatkům za vodu rostou náklady na zavlažování. ČTK to řekla tajemnice Zelinářské unie Čech a Moravy (ZUČM) Zuzana Přibylová.

„Největší výstavba závlahových soustav, převážně velkoplošných systémů na plochách několika tisíc hektarů, se prováděla v 60. až 80. letech minulého století,“ stojí v situační zprávě MZe zaměřené na půdu. Počet provozovaných závlah se od roku 1990 výrazně snížil ze 160.000 hektarů na 65.000 hektarů. Všechny větší projekty a stavby byly tehdy podle MZe zastaveny. Podle údajů z roku 2021 závlahy zažívají renesanci v posledních 12 letech, kdy byla jejich kapková varianta vybudována až na 4000 hektarech chmelnic, sadů, vinohradů, ploch se zeleninou a bramborami.

„I bez měnícího se klimatu je závlaha při pěstování zeleniny nezbytností, jelikož jsme na vodě naprosto závislí. Takže otázka funkčních rozvodů vody a závlahových soustav, ale i závlahových detailů, jako jsou kapkové závlahy či mikropostřikové trysky, trápí mnoho pěstitelů,“ uvedla Přibylová. Velkým problémem pro zelináře jsou vysoké ceny energií, které zavlažování prodražují. „Vodu je třeba k zelenině přivádět. A právě čerpací stanice, čerpadla a ostatní závlahové technologie jsou poháněny elektrickou energií. Takže v této oblasti musíme investovat jak do technologií, ale zároveň je nutné hledat také rozumné dodavatele energií a žádat stát o pomoc právě s cenami energií,“ řekla Přibylová.

Nové zavlažovací technologie jsou dražší, na druhou stranu mají úspornější provoz a lze je ovládat podle aktuální vláhy a počasí. Náklady na instalaci a provoz závlah ale rostou. Například u kapkové závlahy se hadice instalují ke každému řádku zeleniny. Rozhodnutí o použití závlahy vychází ze sledování stavu porostu a půdního sucha. „A k tomu se využívají tyto technologie, jejichž pořízení je nákladné. Závlaha a úspora vody je v zelinářství stále častěji propojována třeba i s použitím mulčovací a nakrývací fólie, které umožňují lepší využití závlahy a snižují tak spotřebu vody, Jejich pořízení, instalace a likvidace ovšem přináší další náklady,“ uvedla Přibylová.

Podle ní bude nutné pokračovat v investicích do zavlažování. „Na straně poskytovatelů závlah je třeba investovat do obnovy, modernizace a automatizace závlahových soustav a rozvodných i čerpacích stanic. Pěstitelé pak potřebují investice do závlahového detailu – kapkové závlahy, mostové závlahy, mikropostřiku či moderní bubnové závlahy,“ dodala.

ČTK, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová