V posledních letech řada vědců poukázala na to, že i hospodářské lesy mohou skýtat velmi dobré podmínky pro život mnohých organismů, a tím podporovat biodiverzitu. Důležité je pěstovat lesy v různých věkových třídách v rámci jednoho území. Tím dochází k vytváření rozrůzněné mozaiky různých stanovišť s rozdílným prostředím mikrobiotopů.

Hospodářské lesy dnes plní důležité mimoprodukční funkce, jakými jsou například funkce vodní, hygienická, půdoochranná či ekologická s podporou biodiverzity v zemědělsko-lesní krajině. Hospodářské porosty slouží jako útočiště pro řadu druhů členovců, obratlovců, ale i bylin a dřevin. Právě i tento fakt je důvodem, proč je výhodné pěstovat lesy odlišného stáří. Různým organismům totiž vyhovují různé podmínky (stáří dřevin, hustota porostu, zápoj koruny apod.), což má vliv na jejich diverzitu.

Vliv způsobu pěstování dubin v lužních lesích na život některých druhů členovců zkoumali vědci z Mendelovy univerzity v Brně a výsledky publikovali v článku „Vliv věkové struktury a managementu dubin na epigeické členovce“, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2020.

Pro své studium si vybrali epigeické členovce (pavouci, střevlíci, stonožky, mnohonožky, stínky), kteří se různým způsobem podílejí na celkovém fungování lesních stanovišť (predátoři, herbivoři, dekompozitoři) a představují zásadní biomasu v lesním prostředí. Tyto organismy rychle reagují na změny ve svém habitatu, tudíž je lze použít k bioindikaci charakteristik prostředí.

Hlavním cílem jejich práce bylo stanovení změn v druhové bohatosti a početnosti vybraných skupin epigeických členovců v závislosti na věkové struktuře hospodářských doubrav. Proto lesní porosty rozdělili na čtyři věkové skupiny – (1) paseka, (2) mladý porost (4–15 let), (3) dospívající porost (25–60 let) a (4) starý porost (120 a více let).

Dalším cílem bylo zjištění vlivu managementu na druhovou bohatost a početnost u dospělých porostů (A) před smýcením, (B) bezzásahových (přirozených). Skupiny členovců vědci také porovnávali u dvou typů čerstvě smýcených ploch – pasek, které jsou udržovány dvěma typy hospodaření: (A) frézováním pařezů a mechanickou přípravou půdy a (B) nemechanickou přípravou bez frézování pařezů.

Výzkum probíhal na 24 studijních plochách v katastru obcí Pouzdřany, Ivaň a Vranovice. Celá oblast spadá do přírodní lesní oblasti 35 – Jihomoravské úvaly, do cílového hospodářského souboru 19 – lužní stanoviště, souboru lesních typů 1L – jilmový luh. Na vybraných lokalit bylo odchyceno a determinováno 160 druhů pavouků s 18 160 jedinci, 98 druhů střevlíků o 25 646 jedincích, 10 druhů stonožek s počtem 516 jedinců, 22 druhů mnohonožek o 3357 jedincích a 7 druhů stínek o 10 863 jedincích.

V hospodářských lužních lesích je při zakládání porostů velmi často využívána mechanická přípravy půdy, tj. frézování pařezů, které se pro život epigeických členovců jeví jako velmi negativní.

Z výsledků je patrné, že členovci, kteří se vyskytují na frézovaných pasekách, nemají oproti členovcům vyskytujícím se na druhém typu pasek tak bohaté druhové zastoupení. Z toho vyplývá, že frézování pařezů, a tedy i mechanické poškození půdy po vytěžení porostů, mohou negativně ovlivnit druhovou bohatost epigeických členovců obývajících nížinné lesy.

Výsledky celkově potvrzují, že ponechání nefrézovaných pasek v nížinných lesích je žádoucí, jelikož jsou tato stanoviště důležitým biotopem mnoha druhů členovců na jižní Moravě.

U frézovaných ploch nastává silná destrukce prostředí, proto druhy členovců z těchto ploch emigrují a vyhledávají vhodnější stanoviště. Dalším důvodem úbytku druhů je fakt, že frézované plochy jsou zároveň chemicky ošetřovány, vzhledem k rychlému nástupu buřeně na holoseče.

U nefrézovaných ploch tato aplikace není nutná, proto je společenstvo stabilnější a z okolní krajiny se sem více šíří vzácné druhy preferující otevřená stanoviště. Dále je na nefrézovaných plochách výrazně vyšší rozrůzněnost porostu s přítomností mrtvého dřeva a vyššího rostlinného opadu, což má za následek větší početnost, druhovou bohatost a výskyt vzácných a ohrožených druhů. Frézováním zaniká heterogenita porostu (odstranění dřevní hmoty, narušení půdního pokryvu) a vytváření unifikovaných stanovišť.

Rozdílná věková struktura stromů je důležitým prvkem pěstování lesů v rámci trvale udržitelného lesnictví ve střední Evropě. Právě nerovná věková skladba pozitivně působí na diverzitu přirozených lesů. V lužních lesích jsou již viditelné důsledky postupně probíhajících změn způsobu hospodaření, které zvyšují biodiverzitu. Velká část hospodářských porostů v nížinných lesích v ČR bývá věkově strukturovaná, což má pozitivní vliv na vybrané druhy organismů. Naopak věková nevyrovnanost lesních struktur může do budoucna negativně ovlivnit jejich stabilitu.

Nejvíce druhů členovců se vyskytovalo především na pasekách, kde neproběhla mechanická příprava půdy. Ve starších porostech bylo nalezeno více druhů téměř u všech zkoumaných skupin organismů. Nejméně druhů členovců bylo nalezeno zejména v mladších věkových třídách lesa. Nejvyšší početnost pavouků byla zjištěna na pasekách, stonožek ve starém porostu, stínek v mladém a starém porostu.

Výsledky výzkumu ukazují nevhodnost mechanické přípravy půdy na pasekách pro většinu organismů. V lesnické praxi by se mělo výrazně omezit využívání tohoto managementu alespoň na úroveň maloplošné aplikace místo velkoplošného využívání. Část paseky by se vždy měla ponechat jako nefrézovaná a její následná péče a management by měl probíhat extenzivním způsobem. Z důvodu zachování vyšší diverzity je nutné udržovat kontinuitu jak bezzásahových (přirozených) porostů nížinných lesů, tak starých hospodářských lesů, které mají dobré podmínky pro výskyt mnoha druhů, převážně těch, které preferují prosvětlené lesy s aktivním managementem.

Celý článek „Vliv věkové struktury a managementu dubin na epigeické členovce“ je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2021/01/610.pdf

VÚLHM, foto Jan Řezáč