Ačkoli se valná část občanů ČR domnívá, že prostřednictvím poplatků za vodné a stočné dotují velké (i malé) vodohospodářské společnosti, dotují těmito poplatky především státní rozpočet.

Z těchto poplatků si totiž, jak nedávno na setkání s novináři prezentovalo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK), bere celých 41 procent stát, zdaleka nejen prostřednictvím daní, ale i díky dalším poplatkům, které vodohospodáři platí státním a polostátním institucím. Vodohospodářům tak zůstane z každé koruny 59 haléřů, tedy o něco více než polovina.

Plánovaná zvýšení poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, zvýšení poplatků za vypouštění poplatků do vod pozemních a zvýšení poplatků za odběr podzemních vod podle SOVAK pak ještě zvýší podíl státu a státních institucí na vybraném vodném a stočném na 47 procent, takže vodohospodářům zbude na investice do obnovy vodovodů, kanalizací, čistíren odpadních vod či úpraven vod ještě méně. K tomu je třeba podotknout, že veškerá připravovaná opatření státu za účelem ochrany vod a zvýšení kvality vody (respektive snížení možní kontaminace) míří jen do menší části problému – totiž do omezení znečištění takzvaných „bodových zdrojů“, což jsou obce, města a firmy. Ty se ale na znečištění vod podílejí v současné době jen 40 procenty, zatímco většinu znečištění našich vod mají na svědomí plošné zdroje znečištění – což jsou pole, louky, lesy a obecně celá krajina, z níž se do vod splavují nebo vsakují pozůstatky chemických látek používaných zejména při zemědělském hospodaření. Ačkoli existují pravidla správného zemědělského hospodaření, jsou ta ze zákona povinná stanovena tak benevolentně, že ke zlepšení současného nevyhovujícího stavu prakticky nepřispějí. Samozřejmě jsou opatření, která část zemědělců uplatňuje dobrovolně, obvykle však jde o menší zemědělské subjekty, jejichž přínos pro omezení plošného znečištění je malý, a někdy i nulový, protože pokud je mezi obhospodařovanými pozemky zodpovědného zemědělce a například zdrojem povrchové vody jiný zemědělský subjekt, který „jen“ dodržuje zákon, dochází ke splachu nebo vsaku kontaminantů do vody prakticky ve stejném objemu, jako by zodpovědný hospodář žádná opatření navíc neuplatňoval.

Zemědělcům sice za nedodržování zákona hrozí teoreticky odnětí až 30 procent dotací, již bylo ale řečeno, že současné zákonné podmínky správného hospodaření, které v praxi nesnižují kontaminaci podzemních a povrchových vod, splní bez problémů všichni hospodáři. To znamená, že zatímco plošné zdroje znečištění fakticky nejsou zatíženy žádnou sankcí a zvýšenými poplatky (naopak, pokud někde přece jen dochází z titulu ochrany vodních zdrojů k omezení podmínek zemědělského hospodaření, náleží zemědělcům finanční kompenzace újmy), poplatky v souvislosti s méně významnými bodovými zdroji znečištění výrazně rostou. „Pachatelé“ bodových zdrojů znečištění tak v poplatcích za vodné a stočné nejen dotují státní rozpočet, ale i nesprávné zemědělské hospodaření. Pokud chce přitom společnost opravdu rozumným způsobem zvýšit kvalitu našich povrchových a podzemních vod, začíná tak zcela evidentně od špatného konce.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová (eroze – splach půdy)